Ferdinand Březina.

Ladislav Quis

Ferdinand Březina.
Ferdinande Březino, vzpomínek mých hrdino, kašketem tím placatým, s kaputem tím šosatým, když’s u hořké sedávával, chutě sobě dodávával, k sklence ještě poslední, takto mluvě s sebou: „Ferdinande, neboj se, Březina je s Tebou.“ K uchu stlačiv čepici, pochop vzal jsi ulicí. Což Ti byla přeúzkou, což Ti byla okluzkou! K tomu tma je jako v pytli, teplo, až i stružky chytly, [20] větry berou pánům báň, kam Tě zakolebou? – „Ferdinande, neboj se, Březina je s Tebou!“ Lehký škraloup na louži, našince to nesouží, tudy cesta nejhladší, ku chalupě nejkratší. A již na led cupy, cupy, pod nohou však chrupy, chrupy, cupy, chrupy, prask a žbluňk! Brr, což kosti zebou! „Ferdinande, neboj se, Březina je s Tebou!“ Leze z vody hastrman. „Hoši, hoši, tatrman!“ Oko mžourá po kosu, voda kape ze šosu. Březinová z okna kouká, pěstí hrozí, zlostně brouká. Zle, ach zle je, tatíku, koště hnulo sebou: „Ferdinande, neboj se, Březina je s Tebou!“ 21