O hodinkách.

Ladislav Quis

O hodinkách.
Pod kostelní kruchtou tají stařena šat chudinký, pustým chrámem rozléhají smutné se dnes hodinky. Na trojhranu při oltáři třináct svící temně září, s žalmů dumou hlasnou po jedné vždy hasnou k výši od dola. A již plápolá ze všech spolu na vrcholu jediná! O, vy žalmy! Život dal mi k vaší temné řeči klíč, [80] všecko štěstí pochoval mi s vámi hrobníkův již rýč. Kol mne co se dítek smálo, co, ach, drahých očí plálo! Sotva pláč můj bědný stich’, kdy stměly jedny, druhé, třetí zas, všech až svit mi zhas’! Zem je skryla, já jen zbyla jediná! 81