Věčný jsem.

Ladislav Quis

Lituju vás, vy, kteří hledáte, bádáte, skoumáte, slidíte, pídíte, z bible a proroků, z mudrců výroků, z domyslů, úmyslů dokázat hledíce, člověk-li jednice, dvojice, trojice, obraz-li temnice utkaný z přeludů. Zdali se ze bludu vznese duch v pravdy říš zůstavě ve trudu zemském svou prázdnou číš, neboli zahyne, rozpadne, rozplyne, celý v nic klesne zpět člověk, ten malosvět. – Lituju vás. – Vímť já a cítím to v každém tom atómu, z kterého složena bytost je má, nic že tu nezhyne. Svazek jen pomine, milion věčností, na čas jimž spjato jest. Volné pak částky ty světem se rozletí k proměně bez konce u síle věčné. Věčné jsou atómy bez změny v útvarech, útvary do času v proměně pověčné, na věky potrvá každá má část.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

256. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný, (Adolf Heyduk)
  2. TY, KTERÝ VĚŘIL JSI... (Karel Babánek)
  3. – – – jenž řekl: – Věci ochuzují, (Richard Weiner)
  4. Vstříc tajům věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  5. Tvé vůle stopy nalézám... (Bohuslav Květ)
  6. Ó, NEHREJ... (František Cajthaml-Liberté)
  7. VSTUP (Hermor Lilia)
  8. Svět. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti (Adolf Heyduk)
  10. CO PAVĚD POVĚR svit mně, jenž nás zmát’? (Adolf Racek)