KRISTE!
Jen jednu, Kriste, chybu propásl’s,
však základní. Ne, brachu, láska ne,
jen sobectví se v lidstvu ujímá. –
Byl’s větší básník nežli filosof,
o milý bratře můj, ta chyba škodí nám. – – –
Hleď, sobstvím minulosť a sobcem budoucnost
a přítomnost je sobců zlatodol,
a každý sobcem jest. – Jest sobcem matka má
a sestra má a bratr, otec můj,
je láska sobectvím a soucit jest jím též.
Je sobectvím i náboženství mé,
i poesie egoismem jest!
Jsem básníkem a vše mi zrcadlem,
v němž sebe zřím a sebe vidět chci
a sebe kreslím v něm, toť jedna básní čásť.
61
A jinde zase sebe nevidím
a vidět chtěl bych, víš, tam za hrobem
a proto šílím, zoufám, přemýšlím...
Když dobro hlásám, zase sobcem jsem,
jenž v bratra mukách muka vidí svá.
O sobectví, o svaté sobectví!...
Jen jednu, Kriste, chybu propásl’s,
však základní. Ne lásku, sobectví
měl’s drahý posvětit, ne zapírat
a ušetřil’s nám hrozných zápasů –