KRISTE!

Adolf Racek

KRISTE!
Jen jednu, Kriste, chybu propásl’s, však základní. Ne, brachu, láska ne, jen sobectví se v lidstvu ujímá. – Byl’s větší básník nežli filosof, o milý bratře můj, ta chyba škodí nám. – – – Hleď, sobstvím minulosť a sobcem budoucnost a přítomnost je sobců zlatodol, a každý sobcem jest. – Jest sobcem matka má a sestra má a bratr, otec můj, je láska sobectvím a soucit jest jím též. Je sobectvím i náboženství mé, i poesie egoismem jest! Jsem básníkem a vše mi zrcadlem, v němž sebe zřím a sebe vidět chci a sebe kreslím v něm, toť jedna básní čásť. 61 A jinde zase sebe nevidím a vidět chtěl bych, víš, tam za hrobem a proto šílím, zoufám, přemýšlím... Když dobro hlásám, zase sobcem jsem, jenž v bratra mukách muka vidí svá. O sobectví, o svaté sobectví!... Jen jednu, Kriste, chybu propásl’s, však základní. Ne lásku, sobectví měl’s drahý posvětit, ne zapírat a ušetřil’s nám hrozných zápasů –