ČASE!

Adolf Racek

ČASE!
Pavouku, pavouku, pavouku černý opřádáš sklepení stříbrnou nití – – – Na okna záclony koberců hustých na díry s mřížemi nad vězni věsíš. Jestli mne uvrhnou do věže v pouta, nebudu první a poslední také, prosbu jen jedinou, pavouku, vyslyš! – – – – – – Kdybych tak sešílel, Ježíši, sešílel! Od věků mlčenliv tajemství nezraď, přišli by blbci a vytylí kněží k nuzáku bez ducha s chechtotem, hrozbou: Pomstou hle Jehova zasáhl červa! 41