HLAD.

Adolf Racek

HLAD.
Velké božstvo, božstvo vševládné, před tebou se v prachu svíjí červ, koří se ti rovný, mocný bůh, božstvo vášnivé, ó božstvo lakomství božstvo smilné pýchy, obžerství, sténám k tobě horkou modlitbu, z hloubi útrob úpím hořký žalm. – – – – – – – – – – Jen hladovět mně nedej tyrane, já pluhem nepohnu, já neznám rýt, jen hladovět mne božstvo nenechej, mé slabé nohy klesnou v trní hned, jen hladovět mne nenech, hladovět, bych scípat nemusil jak starý chrt a v nocích neschůdných se plížit sám jak po hřebenech kočky vyzáblé, 54 bych nevyl vztekem hyén zježených, po dveřích neškrábal a mrazem nekňučel – – – O velké božstvo, božstvo všemocné, můj vyslyš žalm a hlady nedej mřít! Prach před tvým trónem lízám lstivý had a plazím se a syčím v pokoře mou vyslyš modlitbu a hladu smrti chraň! Pes vděčně u tvých nohou lísá se, vše božstvu země v oběť nabízí, své tělo, ducha, zpěv, vše co mám, jen hladu šetř mne, bože bez citu!