POE!

Adolf Racek

POE!
Moh’s všechno, všechno říc, jen slovo jediné měls zamlčet a zapřít, pane, hrozné: Nadarmo! Nadarmo tvůj havran zakrákal a tys ho zradil strachem opilý a víchru svěřil hrozné: Nadarmo! Tys pane zhřešil slabou zradou svou. Tys celé prahoří snes’ pekla hrůz, i nejhorší moh’s snétsnést z nich: Nadarmo! 60 Slyš, jak to hučí, hučí šíleně – skřek vzteklý krkavčí, až duše má se chví tvým: Nadarmo! Je smutno mi až k smrti, pane, já také člověk jsem a v ňadrech mých ozvěna děsí často tvého: Nadarmo! Nadarmo, nadarmo – – – Ne nadarmo! Vím, zítra vstane zdrávo tělo mé a zajásá nad tvojím: Nadarmo!