TOUHA.

TOUHA.
Přijď ženo má, již neznám, brzo, brzo, přijď chvíle klidu ještě zavčas, zavčas, přijď moje mládí ještě před mou smrtí! – – – Proč vždy jen ťukáš, vzpomínko má plachá, víš, rád bych otevřel, jen nemít okov, řetěz – – – Proč nevkročíš se sestrou svojí tuchou? Tak někdy se mně zdává – – – To vím dobře, to již jsem viděl, znám to – – – Ale odkud!? Snad z minulého žití. – Možno, ale důkaz! 47 Tak leccos v řádkách žití škrtnu, nečtu – – – Vždyť k tomu vrátím se – – – Leč kdy a kde jen!? Můj cit to ví. – Já neznám život jiný. – – – – Přijď ženo má, již neznám, brzo, brzo, přijď chvíle klidu ještě zavčas, zavčas, dva spíše snad si na vše vzpomeneme! – – –