1. O bolestí mých krátké výkřiky,

Adolf Racek

1.
O bolestí mých krátké výkřiky,
O bolestí mých krátké výkřiky,
jak v srdce dýky smrtná vbodnutí!
Dravé zubce krutých žalů muk, jež játra štěstí vězni z útrob rvou, 34 rvou bez konce a plakat marno jest a hnusno, podlo lísat osudu. Mých zraků zrcadla, jež černá nezří již, slz jedem rosí – hořkým inkoustem, v něž prsty v křečích smáčím v stírání a v skálu ryji v krvi run svých vzlyk. –