ROZJÍMÁNÍ.

Adolf Racek

ROZJÍMÁNÍ.
Rozjímám s hrůzou a strachem neobsáhlé Mysterium kruhu. – Tajemství kruhu, obraze věčnosti já se tě bojím! Jsem sláb, bych jásal se šílícími hvězdami v kruhu, s hvězdami v porodu výhní a v hrůze černých strusek a meteóru v tmách vyhaslých k smrti... Sestárlé světy, pučící životem bohů a bestií a zakleté hmoty, ješitné světy koketující podobou svou s nejzáhadnějším z tvarů! Duho, nejzávratnější ozdobo klenby, tak bizarrní v zhoubách noci mraků, proč vtělila jsi touhu svou v šílenství kruhu? Nejvelebnější dómy a basiliky modlící se k neznámu rovněž jásáním kopulí a bání, rozřešte úzkost omdlívajícího v rozjímání! – Otázko, k hrám lákající krásou i největší básníky – děti! Nezměrné vášně rodící se na lahodných ňadrech žen, chápu, chápu – modelem vašim nevyzpytný kruh –. – – – Nepochopíte, nepochopíte, v bláznivém tančete, v zuřivém kruhu, k uctění tajemství tančete vztekle, tančete divě, tančete do kola v rythmu a taktu bez smyslu hvězd! Nepochopíme, nepochopíme; myšlénky, dumy, žaly a stesky bez konce ve víru rozplynou, zaniknou ve kruhu noc – 56 Mučící bolesti plodu, života všeho vkouzlené v prokletý kruh. – Rozjímám o kruhu krůpěje a kosmu, rozjímám s hrůzou a strachem!