Rozjímám s hrůzou a strachem neobsáhlé
Mysterium kruhu. –
Tajemství kruhu, obraze věčnosti já se tě bojím!
Jsem sláb, bych jásal se šílícími hvězdami
v kruhu, s hvězdami v porodu výhní a v hrůze
černých strusek a meteóru v tmách vyhaslých k smrti...
Sestárlé světy, pučící životem bohů a bestií
a zakleté hmoty, ješitné světy koketující
podobou svou s nejzáhadnějším z tvarů!
Duho, nejzávratnější ozdobo klenby, tak bizarrní
v zhoubách noci mraků, proč vtělila jsi touhu
svou v šílenství kruhu?
Nejvelebnější dómy a basiliky modlící se
k neznámu rovněž jásáním kopulí a bání,
rozřešte úzkost omdlívajícího v rozjímání! –
Otázko, k hrám lákající krásou i největší
básníky – děti!
Nezměrné vášně rodící se na lahodných
ňadrech žen, chápu, chápu – modelem vašim
nevyzpytný kruh –.
– – – Nepochopíte, nepochopíte, v bláznivém
tančete, v zuřivém kruhu, k uctění tajemství
tančete vztekle, tančete divě, tančete do kola
v rythmu a taktu bez smyslu hvězd!
Nepochopíme, nepochopíme; myšlénky,
dumy, žaly a stesky bez konce ve víru
rozplynou, zaniknou ve kruhu noc –
Mučící bolesti plodu, života všeho vkouzlené
v prokletý kruh. –
Rozjímám o kruhu krůpěje a kosmu,
rozjímám s hrůzou a strachem!