V tiché klášterní zahradě kvetly u bas(Na)
sinu dva záhony záhon lilií aristokrati(Na)
ckých s bílou touhou a záhon pivoní(Na)
červených a hořících(Na)
Rdíce se a šílíce oddávaly se slunci(Na)
a jásaly nádherou svých hlubin a klínů(Na)
V bassinu mřely v mukách své žár(Na)
livosti zlaté nufary(Na)
V koutě zahrady stulen do stínu vzdy(Na)
chal unylý šeřík pln modrých vonných(Na)
hroznů(Na)
A na začazené vysoké špinavé na(Na)
hnědlé a oprýskané zdi pjaly se fialové(Na)
passiflory tmavé hvězdy a černé růže(Na)
v tajemném snění o dálkách(Na)
Tak hýřily květy slávou svých barev(Na)
a lásky(Na)
Hrdá lilie pohleděla na nach pivoní(Na)
a odklonila unavený kalich a pivoně po(Na)
prvé cítila muka své křečovité brunát(Na)
nosti a lítost smyslného nachu svých(Na)
ňader(Na)
Za bylo jí smutno a úzko V tom(Na)
sklenul se nad klášterem a zahradou(Na)
obrovský růžový keř červánků a pivoně(Na)
se do nich zahleděla a tím víc poddávala(Na)
lásce své vnady(Na)
A když tma černá paní plynula v dál(Na)
a tlumeně zpívala velikou melodií za(Na)
horami a za mořem bylo viděti strach(Na)
a hrůzu požáru a záře a pivoně zahle(Na)
děla se do ohnivého vějíře roztaženého(Na)
k nebesům a tím víc svítilo její tělo na(Na)
hostí a závratí do tmy(Na)
Byla noc(Na)
Nebylo barev jen vzdechy květů(Na)
táhly zahradou a byly tak stejny jak(Na)
vzdechy lásky(Na)