PAEONIA.
V tiché klášterní zahradě kvetly u bas-
sinu dva záhony, záhon lilií aristokrati-
ckých s bílou touhou a záhon pivoní
červených a hořících.
Rdíce se a šílíce oddávaly se slunci
a jásaly nádherou svých hlubin a klínů.
V bassinu mřely v mukách své žár-
livosti zlaté nufary.
V koutě zahrady stulen do stínu vzdy-
chal unylý šeřík pln modrých, vonných
hroznů.
A na začazené, vysoké, špinavé na-
hnědlé a oprýskané zdi pjaly se fialové
passiflory, tmavé hvězdy a černé růže
v tajemném snění o dálkách.
Tak hýřily květy slávou svých barev
a lásky.
Hrdá lilie pohleděla na nach pivoní
a odklonila unavený kalich a pivoně po-
prvé cítila muka své křečovité brunát-
nosti a lítost smyslného nachu svých
ňader.
Za bylo jí smutno a úzko. V tom
sklenul se nad klášterem a zahradou
obrovský růžový keř červánků a pivoně
se do nich zahleděla a tím víc poddávala
lásce své vnady.
A když tma, černá paní plynula v dál
a tlumeně zpívala velikou melodií, za
horami a za mořem bylo viděti strach
a hrůzu požáru a záře a pivoně zahle-
děla se do ohnivého vějíře roztaženého
k nebesům a tím víc svítilo její tělo na-
hostí a závratí do tmy.
Byla noc.
Nebylo barev, jen vzdechy květů
táhly zahradou a byly tak stejny, jak
vzdechy lásky.
24
Ráno šla bledá jeptiška jak stín za-
hradou a trhala kytice na ozdobu ol-
tářů v kapli.
Tak byla pivoňka v kytici s lilijemi,
šeříkem, lekníny, růžemi a maceškami,
a šero chrámu ji roztruchlilo.
Snad svědomí se jí zaperlilo v hlu-
binách, že není hodna umírati na oltáři.
Zdrcená a pokorná pohlédla ke kříži
na ssinalého Krista a divno! Krev jeho
boku byla rovněž rudá a pivoně se do
těch rubínů zahleděla a zachvěvši řekla:
Nemohu kvésti sněhem, jsem pivoně
a můj nach není dílem mým.
A tím víc rozvíjela svojí vášeň, co
jiné květy churavěly a v nejsladším ode-
vzdání svadla pivoně na oltáři.
25