Sonáta

Otokar Fischer

Večerní slunce hrálo pastorale na houslích kmenů. Zvonil vzduch a mech, naslouchal vítr, a vše kvítky malé jako by lidsky ztajily svůj dech. Večerní slunce v zeleň tkalo zlato, déšť jisker zabubnoval o kůru, a jako fléten appassionato zněl k tomu s výšin akord azuru. Večerní slunce posléz do údolí hodilo v pozdrav třesknou polnici, a nad jetelem, nad stíny a poli finale lkalo, rudě hořící. Pak hudba zhasla. Zima bylo náhle. Zasvistil vítr, v dál se rozletěl – – a přec je slyším, duhové a táhlé ty zvuky houslí, violy a cell... Tón zazní zas, jenž bouři ukonejší a dávné hoře v spánek pohříží, až přijde noc, ta lásky nejplnější a k hrudi mé svůj smyčec přiblíží.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

12. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duše v zpěvu. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ve vůni šeříka. (Irma Geisslová)
  3. ČTYŘI OBRÁZKY Z FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍ. ( H. Uden)
  4. PÍSEŇ ŘÍJNOVÉHO JITRA. (Božena Benešová)
  5. XVII. Večer je v horách – snivou hrou (Karel Babánek)
  6. V zášeru. (Adolf Heyduk)
  7. KLID JARNÍHO VEČERA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  8. Rokoko... (Růžena Jesenská)
  9. Jdou mraky tmavé po horách (Adolf Racek)
  10. I. V ROZPUKU. (Jaroslav Vrchlický)