Sonáta

Otokar Fischer

Sonáta
Večerní slunce hrálo pastorale na houslích kmenů. Zvonil vzduch a mech, naslouchal vítr, a vše kvítky malé jako by lidsky ztajily svůj dech. Večerní slunce v zeleň tkalo zlato, déšť jisker zabubnoval o kůru, a jako fléten appassionato zněl k tomu s výšin akord azuru. Večerní slunce posléz do údolí hodilo v pozdrav třesknou polnici, a nad jetelem, nad stíny a poli finale lkalo, rudě hořící. Pak hudba zhasla. Zima bylo náhle. Zasvistil vítr, v dál se rozletěl – – a přec je slyším, duhové a táhlé ty zvuky houslí, violy a cell... Tón zazní zas, jenž bouři ukonejší a dávné hoře v spánek pohříží, až přijde noc, ta lásky nejplnější a k hrudi mé svůj smyčec přiblíží. 9
Básně v knize Kruhy:
  1. Ztracená píseň
  2. Předčasná zima
  3. Sonáta
  4. Pod horami
  5. My
  6. My
  7. I Nad mrtvým
  8. II Nad hrobem
  9. Po Hamletu
  10. Cestou ze hřbitova
  11. Julie
  12. Desdemona
  13. Vánoce
  14. Na břehu
  15. Láska k ilusi
  16. Píseň
  17. Stesk
  18. Hořká píseň
  19. Román
  20. V těžké chvíli
  21. Píseň loučení
  22. Píseň smíření
  23. Píseň ozdravení
  24. V horách
  25. Scenerie
  26. Poutník
  27. Střed
  28. Živá voda
  29. Nevěrný věrný
  30. Cesta
  31. Tichá láska
  32. Píseň hvězd
  33. Sloky
  34. V temnu
  35. Člun
  36. Slovo