My

Otokar Fischer

My (1914)
Co listí padá k osiřelé zemi, tolik vás, bratří, někde pomřelo, z tolika prsou skřek se vydral němý a tolik úst se s kletbou zavřelo. Ke vdoví zemi listí padá sváté a v rozbolená prsa padá pláč nad vámi, bratří, kteří umíráte tam někde v dálce – za koho? a zač? Výsměšný vítr suchým listím svistí. K těm, pro které váš mladý život zhas, my dusíme se němou nenávistí. A láskou k těm, kdož postříleli vás. 11