Cestou ze hřbitova

Otokar Fischer

Cestou ze hřbitova
Břízy, bílé tanečnice, běží s vrchu, zpívajíce. Klanějí se, vítají, rudým vlasem cinkají. Sedm je jich. Samé mladší. Smějí se, proč lidé pláčí. Zvoní list a tančí peň: Zapomeň! Zapomeň! Přeběhly a podzim svítí. Vzduch se třese v zlaté síti. Hroby za mnou. Přede mnou náručí svou tajemnou láká cos a hrá i hárá jako město, jako pára, sen a rej a svět a nic – bílá těla tanečnic. 18