Střed

Otokar Fischer

Střed
Jde s námi slovo po svahu a lesem: Kdo svůj kdy byl, je svůj teď dvojnásob. My od zrození všichni v sobě nesem svou vlast i spásu, osud svůj a hrob. Neb čím jsem opsán z magického středu, jejž postřehnout ni chápat nelze mi, to je má říš. Z ní vyjít nedovedu, nechť kamkoli se štvu zde na zemi. My jednou vše jsme zřeli už, co zříme, a život je jen slibů plněním. Svět mnoho dá, co vzpomínkou v nás dříme. Co slyšet lze, je k tepu krve rým. Jsme v horách dětmi zas, a přece není než echem dávných myšlenek náš krok, my cítíme své vlastní opojení, když vítr letí v sráz, pít z mořských ok. Nechť zpívá slunce k slávě svého pána, nechť šero šeptá slova nových krás, to vše jen v krajině, jež nám je dána, to vše ne moc, leč mluvu svou má z nás. My vydechnem, a noci mluví němé, a náš zní zpěv, když den se noří z tmy. Je ohromný ten svět, jímž křížem jdeme – však nekonečnost dali jsme mu my! 38

Básně v knize Kruhy: