Střed

Otokar Fischer

Jde s námi slovo po svahu a lesem: Kdo svůj kdy byl, je svůj teď dvojnásob. My od zrození všichni v sobě nesem svou vlast i spásu, osud svůj a hrob. Neb čím jsem opsán z magického středu, jejž postřehnout ni chápat nelze mi, to je má říš. Z ní vyjít nedovedu, nechť kamkoli se štvu zde na zemi. My jednou vše jsme zřeli už, co zříme, a život je jen slibů plněním. Svět mnoho dá, co vzpomínkou v nás dříme. Co slyšet lze, je k tepu krve rým. Jsme v horách dětmi zas, a přece není než echem dávných myšlenek náš krok, my cítíme své vlastní opojení, když vítr letí v sráz, pít z mořských ok. Nechť zpívá slunce k slávě svého pána, nechť šero šeptá slova nových krás, to vše jen v krajině, jež nám je dána, to vše ne moc, leč mluvu svou má z nás. My vydechnem, a noci mluví němé, a náš zní zpěv, když den se noří z tmy. Je ohromný ten svět, jímž křížem jdeme – však nekonečnost dali jsme mu my!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

401. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLUNCE. (Antonín Sova)
  2. BALLADA KU CHVÁLE SMRTI. (František Kvapil)
  3. Návrat (Rudolf Medek)
  4. POHŘEBNÍ. (František Taufer)
  5. UBOZÍ ŽIVÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  6. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  7. SMUTNÉ PÍSNĚ. (Zikmund Winter)
  8. BALADA (Otokar Fischer)
  9. FATUM. (Adolf Červinka)
  10. NAŠIM (Růžena Jesenská)