Román

Otokar Fischer

Román
Jsou v růžích, v požáru, jsou přilínavá, jsou sladce rudá jako trávnice, jsou lkavá úsměvem – jsou všechna lhavá, však tvoje, tvoje ze všech nejvíce! Ne milenci jen proradnou se stáváš, v déšť cizí vášně zprahlým vssáta rtem: Zrak mhouříc, v duchu třetímu se dáváš, jenž nedostupným zůstává ti snem. Lžou ústa žen a, nádherná i zrádná, též světce svádějí, by na nich zdřim. Leč tak jak tvoje nezrazují žádná tím políbením třikrát jidášským! 27