BEZ KONCE ŽIVOT duch můj tuší plát,
BEZ KONCE ŽIVOT duch můj tuší plát,
v noc zřím-li mléčných drah, šer mlhovin,
vod na krůpěj a hrobu do hlubin,
ve věčném mraze, ve skal krystalu,
v chaosu, prvku, v ohně zápalu,
zřím život všude, hvězdy živy, zem,
jsou měsíc, slunce i stín životem,
ba celý vesmír života jen sklad.
Dělením kámen chceš-li probádat,
v sled přijdeš na sílu, v ní na život,
ne hmotu smyslnou a mrtvý bod.
O život věčný bude, jest a byl.
27
V tom nepochopitelný onen cíl
a zákon všeho – stvořit život dál
přes hrob a vůli, třebas v muka, žal – – –
O marno myslit! Bílý vodopád
mně život zpívá, v růžích zkvetlý sad
a motýl pestrý, vůně, nebes nach,
živ v květu ne-já kdys, živ budu v bezesnách.
Nás pověr nesmrtelna svit jen zmát’.