Vždy pozdě na podzim a příliš skoro z jara

Adolf Racek

Vždy pozdě na podzim a příliš skoro z jara Vždy pozdě na podzim a příliš skoro z jara
 ten dojem mám, že ZPĚVAVÝ JSEM PTÁK, jen v melodiích myslet, mluvit musím, utéci za město a výsknout do oblak. Pak ztichne všechno ve slov sladkých rytmy a pozděj vše se mění do abstrakt, až v bláhovou mou moudrost v pozdním létě v mlčení teskném vítr dává takt. Je moudrost naše jenom hudby vláním a hudba tajemství jest nejbližší, tak pěvce píseň sladkým nazíráním. Žel, sluch náš vždy část hudby uslyší.

Kniha U základů (1914)
Autor Adolf Racek