Sirotám boha vírou – vědění,

Adolf Racek

Sirotám boha vírou – vědění, Sirotám boha vírou – vědění,
za mravnost – milování, za zbožnost – radování, modlitbou – mlčení a umění a smysl prací – meditací, klaněním – bádání, za minulost nám přítomnost, za tradice nám budoucnost, pravd změna – naše zjevení a vnuknutím nám – tušení, heroism – svatostí, nadšení – naší milostí, a geniové světci nám, jest všeho vývoj – očistou, na místě dogmat – objevy jsou a za zázraky – pokrok mám, tajemstvím jsou nám – záhady, života styl – nám obřady, za odříkání – vůle činu, za vůle svobodu jest – mužů volnost, žen, extasí – krásný sen, na život právo – místo almužen, Zrušila rovnost – poddanství, za kněžství božství – všelidství; solidarita bratrství za obcování stínů; zpovědí hovor s milenkou, rozhřešením – objetí dvou. Svůdnice dříve umlčená nám rovnoprávnou družka žena; za reliquie – živý strom, oltáře služebník jest růží, štěpů zahradník; museum; hvězdárna mně dóm, v knihovnách, školách vidím chrám, 37 hudební síně, obrazárny, hříšť, lázní, divadel zjev lepotvárný já za kostely mám. Chorobince, sirotčince a nemocnice zahrad ze šera mně kynou zjevem kláštera a sladkou kapličkou zřím domek dělníka zahrádkou s maličkou, a krematoř mně za hřbitov můj urna v květech jizby – rov! Na místo kříže – v polí pluh, má mše háj, půlnoc, večer, jitro, samota a luh má znamení: rovnice, zlatý řez a kruh. K mému kázání svatebním o veselí, příchodu nových lidí, a něžné smrti kráse, o tom, co zdá se, zrak zasněný co vidí, co člověk celý – hrom, vichor, jaro, jeseň, ptáče, smích dětí, mužů hovor, žen úsměvy, stesk pláče vyzvání. Mé pokání jest sebe poznání a příjímání moje myšlenky, života jest podoboje a svátostí polibků sladkosti, mu; zákon jasný, laskavý a sladký jak úsměv milenky, jak oko matky.

Kniha U základů (1914)
Autor Adolf Racek