Sirotám boha vírou – vědění,

Adolf Racek

Sirotám boha vírou – vědění, Sirotám boha vírou – vědění,
 za mravnost – milování, za zbožnost – radování, modlitbou – mlčení a umění a smysl prací – meditací, klaněním – bádání, za minulost nám přítomnost, za tradice nám budoucnost, pravd změna – naše zjevení a vnuknutím nám – tušení, heroism – svatostí, nadšení – naší milostí, a geniové světci nám, jest všeho vývoj – očistou, na místě dogmat – objevy jsou a za zázraky – pokrok mám, tajemstvím jsou nám – záhady, života styl – nám obřady, za odříkání – vůle činu, za vůle svobodu jest – mužů volnost, žen, extasí – krásný sen, na život právo – místo almužen, Zrušila rovnost – poddanství, za kněžství božství – všelidství; solidarita bratrství za obcování stínů; zpovědí hovor s milenkou, rozhřešením – objetí dvou. Svůdnice dříve umlčená nám rovnoprávnou družka žena; za reliquie – živý strom, oltáře služebník jest růží, štěpů zahradník; museum; hvězdárna mně dóm, v knihovnách, školách vidím chrám, 37 hudební síně, obrazárny, hříšť, lázní, divadel zjev lepotvárný já za kostely mám. Chorobince, sirotčince a nemocnice zahrad ze šera mně kynou zjevem kláštera a sladkou kapličkou zřím domek dělníka zahrádkou s maličkou, a krematoř mně za hřbitov můj urna v květech jizby – rov! Na místo kříže – v polí pluh, má mše háj, půlnoc, večer, jitro, samota a luh má znamení: rovnice, zlatý řez a kruh. K mému kázání svatebním o veselí, příchodu nových lidí, a něžné smrti kráse, o tom, co zdá se, zrak zasněný co vidí, co člověk celý – hrom, vichor, jaro, jeseň, ptáče, smích dětí, mužů hovor, žen úsměvy, stesk pláče vyzvání. Mé pokání jest sebe poznání a příjímání moje myšlenky, života jest podoboje a svátostí polibků sladkosti, mu; zákon jasný, laskavý a sladký jak úsměv milenky, jak oko matky.
Básně v knize U základů:
  1. Jak ten, jenž kýmsi štván, neb šílenstvím
  2. Můj život blouděním
  3. Základem ROZKOŠ, s ní by vesmír zhas’,
  4. Jest BOLEST jen, ta porodila svět,
  5. ZLEM, záporem jen chápeš všechno hned,
  6. Ne, není NIC, i slovo to jen hlas;
  7. DUCH podstatou, ideál jeho květ.
  8. O cítím v sobě, ve všem BOHA zas,
  9. Je zákon zákonů, TAJ tajů v nich,
  10. Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN,
  11. Je věčná KRÁSA skrytá v uměních,
  12. Snad cosi jest, já VTEŘINY však syn,
  13. Já miluji a LÁSKOU žiji jen,
  14. Je plané hloubání, já věřím v ČIN.
  15. Základem ROZKOŠ, s ní by vesmír zhas.
  16. Z HOR VYŠEL JSEM a v hory přijdu zpět,
  17. Podzimem zlatavým NAD PRAHOU měsíc pluje,
  18. Jsou nesmazatelná, víš, znamení – – –
  19. V DUM MODLITBÁCH jdu tajů do zahrad:
  20. Ves vesmír hoří, to jest LÁSKY ŘAD:
  21. O TAJI UMĚNÍ, jenž všems nám svat,
  22. O KRÁSO, královno všech ducha vlád,
  23. COS, BOŽSTVÍ, krása tajemný tvůj šat!
  24. Nejistot jistotou jsi, ŠTĚSTÍ, klad,
  25. O VŠICHNI, ČEKAJÍCÍ u věr vrat
  26. BEZ KONCE ŽIVOT duch můj tuší plát,
  27. CO PAVĚD POVĚR svit mně, jenž nás zmát’?
  28. JSEM KVĚT, jenž smrti žencem bude sťat,
  29. Vždy pozdě na podzim a příliš skoro z jara
  30. Na pasekách z křoví buků
  31. Doubrava chmurná, pastvina,
  32. Jdou mraky tmavé po horách
  33. Z úskalí rozvalin
  34. Kostelní hlahol zval horaly
  35. Břečtanů oponou,
  36. HARF ston
  37. To z hrozných nocí jedna byla zas,
  38. Já nevěřím, já nevěřím,
  39. Já nezvu jménem tajemství,
  40. Den se dne můj jest svatvečer,
  41. My milenci se milujíce
  42. Já živím vše, já nezabíjím,
  43. Lásce není žádných zákazů,
  44. Z plnosti života se raduji
  45. Člověka hledám v člověku
  46. Nedám se vlastnit, aniž vlastním sám,
  47. Sirotám boha vírou – vědění,
  48. BYS NENÁSILNIL, NELHAL, NEVLASTNIL,
  49. MÁ ZBOŽNOST, pocit sladké bezpečnosti
  50. Lží bázně dítě bylo vychováno,
  51. DOBROTA naše ta jest milování,
  52. Jest příliš snadno VOLNĚ MYSLITl.
  53. Násilí církve každé znamením,
  54. TOTOŽNÁ VŽDYCKY VÍRA S POVĚROU,
  55. Hvězd znamení než na nebi se pohla,
  56. KNĚZ, OBŘAD, VLÁDA TVOŘÍ NÁBOŽENSTVÍ
  57. NEJVYŠŠÍ KLAD TVŮJ KLAD JEST OTÁZEK,
  58. Já – podobenstvím dětí mudrců,
  59. Nemožno mimo smysly mysliti,
  60. Milovat moci sám jsa milován
  61. NESMÍRNĚ VELKÉ A NEZMĚRNĚ MALÉ
  62. JE ŽIVOT VĚČNÝ a je všude život,
  63. Tvá všechna jistota a VĚDĚNÍ
  64. Uprostřed věčnosti a v středu nekonečna,
  65. Bezrozměr vnímáním je lidských tuch,
  66. JSOU LIDSKÉ PRAVDY OBRAZ ZVRÁCENÝ
  67. V zrcadle oken vlaku v jedoucím
  68. Veškera pravda věd jen rovnic klad,
  69. LEŽ SPOLEČNOSTI BĚD VŠECH ZÁKLADEM,
  70. Co myšlenkou je mlhovině hvězd?
  71. STROJ STVOŘIV, TVŮRČE, SEBE POZNALS ŘÁD:
  72. V člověku krása, nekrása,
  73. Rozpory srdce duchem ztýraným
  74. MÁ LÁSKA CESTA K PRAVDĚ SMUTNÁ!
  75. Když srdce mé se rudé večer zasní,
  76. Písni má, JI NEBUĎ ZE SNA!
  77. Má milenko, MŮJ HOVOR MLUVA TICHA,
  78. MOU SAMOTOU SE LÁSKY MIHL STÍN
  79. Ve vzácný okov v zámku studny,
  80. Má v ohni lilií vzácných záhon touha,
  81. MODLITBU zanícen MODLÍM SE LÁSKY. –
  82. Lásko, cudném v závoji krásy nahé,
  83. Unavil mne cudný žalů květ,
  84. O LÁSKO, KTERÁ JSI, TYS TAJŮ TAJ,
  85. O sama rci, PROČ MÁM TĚ RÁD,
  86. Jak plaché ráno, bosé, stříbrné,
  87. V mou černou komnatu jak z výhně plamen
  88. Stlumený pokoji můj, jaký těžký šer tu,
  89. O VĚŘÍM, já též věřím, zase věřím,
  90. O lásko má, jsouc nejsoucí,
  91. V mou lásku, rcete zahleděné víly,
  92. Stíny, stíny; stínů
  93. Jak vysvětliti onen zázrak mám,
  94. MATKO nebeská nás,
  95. LÁSKO, uslyš lásku!
  96. VÍM: bohem láska,
  97. Bůh láska, mimo lásku BOHA není.
  98. Bůh láska, mimo lásku boha není,
  99. Má mladost smutku věnec kolem skrání
  100. Dech křehkých hyacinthů,
  101. O lásko, podstato vší PRAVDY naší,
  102. O lásko, podstato vší pravdy naší,
  103. O lásko líbezná a shovívavá,
  104. Tys kouzelný tón hodin,
  105. Ty jistoto má, lásko, DOBRA zdroji,
  106. Tys jistoto má, lásko, dobra zdroji!
  107. Mé srdce zatoulané v tesknot stráni
  108. Tys měsíc v krajkách mraků
  109. O lásko, jejíž jméno též jest KRÁSA,
  110. O lásko, jejíž jméno jest též krása
  111. O lásko nezištná a svrchovaná,
  112. Tys moje tichá kaple
  113. O kráso lásky, z tebe ŽIVOT plyne,
  114. O kráso lásky, z tebe život plyne,
  115. Mé srdce rovno poraněné lani,
  116. Tys zakletý můj zámek,
  117. Ne symbol jen, tys, lásko, vrchol ŠTĚSTÍ,
  118. Ne symbol jen, tys, lásko, vrchol štěstí,
  119. O lásko radostná, jež zapomíná,
  120. Tys divů světa dávných,
  121. O láska MOUDROSTI mně ducha učí
  122. O láska moudrosti mně ducha učí,
  123. Mé srdce vadlo v beznaděje pláni,
  124. Hvězdičkou sedmikrásky
  125. O láska k MRAVNOSTI mé srdce nutí.
  126. O láska k mravnosti mé srdce nutí,
  127. O lásko čistá, tvůrčí lásko, šťastná,
  128. Můj poklad dětství drahý,
  129. O láska k UMĚNÍ mou duši svádí,
  130. O láska k umění mou duši svádí,
  131. Mé srdce mrak táh’ rudý nebes bání,
  132. Jsi krásná hvězd jak odlesk,
  133. Mdlý, lásko, já se tebou k CNOSTI zvedám,
  134. Mdlý, lásko, já se tebou k cnosti zvedám
  135. O lásko slunná, jasná, usměvavá,
  136. V mém temnu světluško má,
  137. Tvůj, lásko, zjev mně ŽIVOTA ŘÁD řeší,
  138. Tvůj, lásko, zjev mně života řád řeší,
  139. O lásko, srdce kalich v bílé dlani
  140. Jak stvol když zlaté lilje
  141. O láska BDÍ, svět PŘETVOŘUJÍC čeká. –
  142. O láska bdí, svět přetvořujíc čeká. –
  143. O lásko milosrdná, naděje má,
  144. O kněžno královno má,
  145. Tys, lásko, zvítězila,
  146. Lásko, lásko, lásko,
  147. Nad zbytkem zašlých kultur báječných,
  148. V symbolů bludiště jsme vkouzleni,