V mou černou komnatu jak z výhně plamen

Adolf Racek

V mou černou komnatu jak z výhně plamen v tmu na bibli a lebku plá nach kamen. Zrak přivřen, hlavu zvrácenu sním zmámen, v noc směji se tvých šílen žárem ramen... V krev rudou v modré váse vřes zřím svadlý kvésti zřím v temnu bílý přelud básníkova štěstí... Kam jdu, kdo jsem? O jak krb divou vášní šlehá, Vím, vichor půl, půl oheň, peklo půl, půl něha. Hranicí požár můj zapálí skrýš mou stínů, polibků horečnou jak žízní práhnu, hynu... Co umění mně, svět, co moudrost, nic o nic, svých úst jen kalich zvedám k tobě vstříc, o líbej na čelo, o na rty líbej, v líc, JEN LÍBEJ, POHÁDKO, sne, líbej, líbej víc!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

581. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. ZDROJ POESIE. (Josef Kuchař)
  3. Jsem mladá, ztepilá a táhlá... (Adolf Heyduk)
  4. XLIX. Vyrůstá záře, stále se jasní, (Adolf Heyduk)
  5. ZIMNÍ NOC. (František Kvapil)
  6. PROSBA (Otakar Theer)
  7. Oj, budu zpívat... (Hanuš Jelínek)
  8. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  9. Když srdce mé se rudé večer zasní, (Adolf Racek)
  10. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)