ZIMNÍ NOC.

František Kvapil

Ze staré knihy, hlavu v dlani, čtu, co kdys mrtvý básník psal: – Je život lidský těžké zdání, je štěstí vichr v hloubi skal! – Jak žhavá ocel jsou ta slova, já cítím v duši jejich žár; zas bolest v ní se budí nová, v hruď stesk mi zaťal divý spár. Kol ticho, noc tak hluchá, pustá, tik hodin měří zvolna čas. V mém srdci děs a žal jen vzrůstá, svit blaha v oku na vždy zhas. Jen spi, jen spi, má ženo bledá, skloň v temné řasy vlhký zrak. Což oko tvé tam v dáli hledá? Jen sníh tam leží, noc a mrak. Již nikdy nevrátí se zpátky čas plný hvězd a plný vnad – a přec ten úsměv plál nám sladký, a přec tak z duše nás měl rád! Když malou ručkou objal tebe a vlas tvůj líbal a tvou šíj, máj zlatou zoří kvet nám v nebe, svět k nám jen volal: Miluj! žij! A pak ten smutný večer tmavý, a pak ten pláč, a pak ta krev – přec urval nám jej osud dravý, hrst květů vrh jen na rakev. Jen spi, jen spi, ať ve snu pučí ti sladkých upomínek zdroj... Jak venku vichr lká a hučí, muk dávných v srdci hlodá roj.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

438. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když srdce mé se rudé večer zasní, (Adolf Racek)
  2. To byla všecko prý otřelá slova, (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZDROJ POESIE. (Josef Kuchař)
  4. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  5. V mou černou komnatu jak z výhně plamen (Adolf Racek)
  6. XLIX. Vyrůstá záře, stále se jasní, (Adolf Heyduk)
  7. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  8. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  9. JEN TROSKY! (Jaroslav Vrchlický)
  10. X. Nevěřil jsem, že v člověku žije (Rudolf Pokorný)