X. Nevěřil jsem, že v člověku žije

Rudolf Pokorný

Nevěřil jsem, že v člověku žije nesmrtelná božská poesie, nevěřil jsem v lidskou duši. Když jsi Ty však píseň moji četla, když v Tvých očích tolik zplálo světla a v Tvých líčkách květů hruší; když Tvé ruce zachvěly se blahem, když se octly s písní na rtu drahém, a když vděku očí vřelou s takou láskou přibila jsi na mně: viděl jsem, ach viděl, ne víc v klamě, duši krásnou, duši celou.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

473. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. To byla všecko prý otřelá slova, (Jaroslav Vrchlický)
  2. DRAHÝM DĚTEM (Jaroslav Vrchlický)
  3. Na vzájem. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  5. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  6. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  7. ILLUSE LÁSKY. (Emanuel Čenkov)
  8. IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá, (Adolf Heyduk)
  9. Čteš verše mé jen jako pěkné básně (Jaroslav Vrchlický)
  10. BOHYNĚ. (Jaroslav Vrchlický)