To byla všecko prý otřelá slova,

Jaroslav Vrchlický

To byla všecko prý otřelá slova, otřelé řeči, otřelé fráze, a já je v očích se slzou znova čtu a je chápu dnes mnohem snáze; vytryskly z duše, tryskaly denně stejné v svém plápolu, při času změně, až se z nich staly – jen fráze. Já patrně žil jsem ve dlouhém bludu, že není poesie nikdy dost pro Tvoji bytost – teď v hořkém studu jsem souzen, odsouzen v nemilost. Co jindy hřálo Tě, vnadilo blahem, zvšednělo, ztratilo pel, jinak to asi čítáš dnes, žel, bez blesku lásky ve oku vlahém. Tak předsudků zrak Ti zastřely saze, že co šlo ze srdce, zní dnes Ti fráze. Já nejsem jiným, nebudu k Tobě, já denně budu stejně svou sloku Ti v oběť ranní, byť v žalu mdlobě, zpívati, záblesk nadšení v oku. Snad časem pochopíš snáze, jaká to láska, která vše snese, a ani před urážkou nepohne se, jíž všecko, co dělá – prý fráze.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

718. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZIMNÍ NOC. (František Kvapil)
  2. JEN TROSKY! (Jaroslav Vrchlický)
  3. X. Nevěřil jsem, že v člověku žije (Rudolf Pokorný)
  4. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Čteš verše mé jen jako pěkné básně (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jakubu Seifertovi po prvním představení veselohry „Noc na Karlštejně“. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ó, velký je to trest... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. ZDROJ POESIE. (Josef Kuchař)
  9. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  10. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)