V mou černou komnatu jak z výhně plamen
V mou černou komnatu jak z výhně plamen
v tmu na bibli a lebku plá nach kamen.
Zrak přivřen, hlavu zvrácenu sním zmámen,
v noc směji se tvých šílen žárem ramen...
V krev rudou v modré váse vřes zřím svadlý kvésti
zřím v temnu bílý přelud básníkova štěstí...
Kam jdu, kdo jsem? O jak krb divou vášní šlehá,
Vím, vichor půl, půl oheň, peklo půl, půl něha.
Hranicí požár můj zapálí skrýš mou stínů,
polibků horečnou jak žízní práhnu, hynu...
Co umění mně, svět, co moudrost, nic o nic,
svých úst jen kalich zvedám k tobě vstříc,
o líbej na čelo, o na rty líbej, v líc,
JEN LÍBEJ, POHÁDKO, sne, líbej, líbej víc!