Bázlivá dívka.
O mé lásce pochyboval
V rozhorlení miláček,
Onehdy mne posuzoval
Švitorný ten panáček;
Řeknul, že s ním nechci choditchodit,
An se od nás ubírá,
Zdráhám se ho doprovoditdoprovodit,
Když náš pokoj zavírá!
Nyní prý již k němu chladne
Láska má i upřímnost;
Aby ale neměl žádné
Pochybnosti, že má ctnost
Jest jak jindy dokonalá,
Na jeho sem námítky
Odpověd mu tuto dala,
Zvrhla jeho vejčitky:
145
„Jindy si mě navštěvoval
Vždycky za dne bílého,
Teď si často připutoval,
Hleděls času jiného.
Ctnostné dívce nepřísluší
Vyprovázet z večera;
Sice dobrou pověst zruší
O ní lidská nevěra.
Slyš, co druhdy říkávala
Má nebožka babička,
Za ruku když vodívala
Ještě mě co chůvička:
„„Večer dítě nesmíš chodit,
Něco bere tuláka!““
Nechci tebe doprovodit, –
Já se bojím bubáka!“
146