Bázlivá dívka.

František Alexandr Rokos

Bázlivá dívka.
O mé lásce pochyboval V rozhorlení miláček, Onehdy mne posuzoval Švitorný ten panáček; Řeknul, že s ním nechci choditchodit, An se od nás ubírá, Zdráhám se ho doprovoditdoprovodit, Když náš pokoj zavírá! Nyní prý již k němu chladne Láska má i upřímnost; Aby ale neměl žádné Pochybnosti, že má ctnost Jest jak jindy dokonalá, Na jeho sem námítky Odpověd mu tuto dala, Zvrhla jeho vejčitky: 145 „Jindy si mě navštěvoval Vždycky za dne bílého, Teď si často připutoval, Hleděls času jiného. Ctnostné dívce nepřísluší Vyprovázet z večera; Sice dobrou pověst zruší O ní lidská nevěra. Slyš, co druhdy říkávala Má nebožka babička, Za ruku když vodívala Ještě mě co chůvička: „„Večer dítě nesmíš chodit, Něco bere tuláka!““ Nechci tebe doprovodit, – Já se bojím bubáka!“ 146