Hřbitov.

František Alexandr Rokos

Hřbitov.
I. I.
Rolník blahou nadějí se kojíkojí, Do země když zrnka vhazuje, Tak svůj poklad poli svěřuje; Za tu práci odměna že stojí.
S zemí když se zrnko pevně spojí, Dříve podobu svou změňuje, Než se oseníčko zdvihuje; Potom rozsívač se ke žni strojí. Smrtníci! ó nekvěltež v ty doby, Nechť se vám tok slzí zastaví, Těla přátel když se kladou v hroby; Vždyť to svatým náboženstvím víte, Přítel se vás navždy nezbaví, Živého zas někdy uvidíte. 21
II. II.
S potěchou po vykonaném díle Se na lůžko měkce zdobené,zdobené Rozhosťuje tělo umdlené, V hlubokém snu odpočívá mile.
Bdíti však jest ustavičná píle Duše, družky s tělem spojené, Ku konání není ztracené Pro ni okamžení, žádná chvíle. Spěte těla, spěte v chladném hrobě, Když ste konaly zde práci svou, Nyní odpočiňte sladce sobě; Váš duch bdí, ač vy tu práchnivíte, Uslyšíte troubu anjelskou: Pak se k životu zas probudíte! 22
III. III.
Ach lid nepokojně život tráví Začasté tu ve svém horlení, Jakého zde bývá sočenísočení, Dokavad mu popřívá Bůh zdraví.
Potok slzí se nám nezastaví, Když nás stíhá někdy trápení, A nám všelijaké soužení Připravují odpůrcové draví. Nastojte! zde oko mé však vidí Vedlé sebe mnohé příbytky, O ty rozličných jsou jistě lidí. Hle! a předce odpůrce tu dravé Nevidím, ni jejich nábytky, – Na hřbitově sousedstvo je pravé! 23