Vítězství.

Vítězství.
Lidská krev se proudem lila, Dlouho ji zem Saská pila; Když pak světa panovník Karel velký, nechav seče, Odložit dal tupé meče, Oddechnul si bojovník. Přemožen byl ovšem Sasů Chrabrý vůdce,vůdce za těch časů Witekind i s vojskem svým: Ač se mu zle v boji dělo, Předce jeho srdce vřelo Láskou k bohům vlastenským. Chrámy modl vítěz zbořil, Předce však se nepokořil Kristu Pánu všecken lid; 104 Urputně dlel ve svém bludu, Pohřížen byl v hrozném trudutrudu, Že byl bohům zkažen byt. Tu lid těší vůdce vlídný, Vezma na se oděv bídný Stoupí v mělkou lodičku: A když lehký větřík věje, Přes Labe se pustit chtěje Dělí veslem vodičku. Na druhé však císař straně, Kázav pilně stříci zbranězbraně, Jde do chrámu pokojně; By se svými bojovníky,bojovníky Za vítězství vzdával díky Pánu nebes po vojně. Seznat chtěje cizí mravy, Vmísí se též v hlučné davy Witekind, ač nevěří 105 Ještě těm obřadům svatým; Podivně však srdcem jatým Stojí v chrámě u dveří. Pobožně lid ruce spínal, Právě smrt si připomínal Spasitele bolestnou: Vše pokorně přijímalo, Anjelský krm požívalo Tváří velmi počestnou. A když z chrámu se lid béře, Otevrou se zcela dvéře, Napřed kráčí císař Pán: Dobročinnost vyjevuje, Nuzným peněz poskytuje, Že byl s hůry požehnán. Witekind zde nebyv znalý Béře také peníz malý, Aj! – tu dárce ustrne, 106 VidaVida, an prst nakřivený,nakřivený Má ten žebrák přetvářený – Do očí mu pohledne. Poznav být se vyzrazeným, Kníže hlasem poníženým Vyznal císaři svou lest: Ač ve válce poražený, Nábožností přemožený, Řeknul – teď že teprv jest. – 107