Olympská svadba.(Mythologický šprym ve třech zpěvích.) Zpěv první. Těchto hebounkých již se strun ruko má nedotýkej,Kdežto hrdin chrabrých o činech sem dosti se napěl!Smrtníků blažené ni nemá znít více o lásceMá lyra; prozpěvovat chci bohů o milosti Olympských.Tvého libozpěvná Erato1) hlasu přej mi ku písni! –———1) EratoErato, jedna z devatera Mus. Musy byly u Řeků bohyně krásných umění a dcery bohyně Mnemosyny, jenž je z Jova počala.156Však struny míti musím! Takových kdež sobě nakoupím,Ze dřeva ješto dutin by vydávaly zvuk mi nebeský?Jestli mi přívětivý Hekatos1) lyru sám nepotáhne,Známo je vám o vaší se radosti, že slušně neozveNesmrtní bohové! Pomocí ať přispěje pěvci!Hrozně dolů vyhozen byv z otcovského paláce,Skrývati nešťastný se musel v světě dlouho Hefästos.2)———1) HekatosHekatos, u Římanů sloul Apollo, byl bůh hudbyhudby, syn Latony a Jova, bratr Diany.2) HefästosHefästos, u Římanů Vulkán, bůh kovářů, syn Jova a jeho manželky Junony.157Však se synáčka milá nebyla kdyby ujmula mátě,Rozlobený hromovým bleskem Zevs1) bylby zabil ho.Než, mořských u bohyň zaopatřila ochranu tajnouHéra2) děťátku, a tak hltavý okeán je nepozřel. –Pěstovalyť Nereídy3) jakýs čas v jeskyni dítě.V úkrytu tom nemohl božský syn zůstati vezdy,Míti hlupáka jenom z něho dobrá nechtěla matka;———1) Zevs, jinák také Kronion, u Římanů Jupiter, bůh nejvyšší.2) Héra, u Římanů JunoJuno, byla Jovova manželka.3) Nereídy byly Nymfy, které v moři přebývaly.158Mělť pacholík naučit se dobývat sám chleba sobě.Vybrala častokrát mužovi spícímu penízeHéra lepá; aby cos doručit jemu mohla potajmo.Však na něho přemilá nenakládala marně maminka,Jaktě její muselo třepetat se srdce radostí,Když se s Olympu1) dolů k němu jednou snesla na Lemnos2)Soukromně, spatříc přemilého v dílně Hefästa,An těžkým zde umí již notně tepat perlíkem.———1) Olymp, sídlo bohů, byla jistá hora v Thessálii, na které své paláce měli.2) Lemnos, ostrov v Archipelagu, na kterémkterém, jak někteří z Řeckých básníků bájilibájili, Vulkán svou dílnu měl; jiní zase vypravují, že měl kovárnu na Olympu.159Ach nastojtenastojte, žalost střídá tady často radosti:Tak z oka matce ronil se slzí po tváři potůček,Když mu podávala do stvrdlé dlaně ručku hebounkouK líbání: „Nenechám tě tu roztomilý synu dlouho,Rozhněvaného nyní snad již zase otce udobřím!Nikdy nebešťana syn takové nerodí se ku práci,ZasluhuješZasluhuješ, na Olympu také bys místa u nás měl!“Řeknouc od něho pryč se ubírá zhůru do oblak.Ještě domů Zevs se z boje ukrutného nevrátil,Od něho ještě Tyfon1) že nebyl kdes v souboji hrozném———1) Tyfon byla ukrutná potvora, která chtějíc Jo-160Roztřískán. – Ustavně zatím doma matka přemejšlí,Jakby nyní ubohé asi s otcem smířila dítě.Vítěz v tom pravicí zlatoleskné dvéře otevře:„Teď semnou se raduj – vece – nechtěj teskliti víceRoztomilá choti, již sem mou zase vládu upevnil.Dlouho honil kolmých po horách sem potvoru mocnou,Strašlivě ji v pevnou hromové moji třískali šíji,———vovi nejvyšší vládu vzít proti němu bojovala; konečně ale byla od něho přemožena. Jak někteří staří básníci píšípíší, stalo se to na ostrově Lemnu: Jupiter ji přikryl jakousi horou. Jiní zase vypravují, že se to stalo na ostrově Sicilii. Odtud sobě také vykládali oučinky sopky Etny. –161Přímo utíkala pak z krvavého bojiště na LemnosLemnos,Když střely poslední sem již skoro marně vyházel.Spěšně za ní, stopu vyslídiv, hned tamto se pustím,Na břehu tuť k štěstí k nízké přiběhnu kovárně,Dobře mi posloužil kladivem svým v této jakýs kluk;Mocnější ukoval hromové mi na obludu klíny.Padne Tyfon těmi omráčen, kol zem se otřásá,Hlínu drtím a prší naň příval hrud mnohočetných.Můj je za Hesperií1) odpůrce přiklopen Etnou,Ať řve si tam, řeřavou nechť dáví na věky lávu. – –———1) Hesperie tolik co Itálie.162Tak ženo upřímná můj boj se šťastně dokončil.Za hromové má klíny i kluk ten dostati dárek! –Však co vidím? – Ty slzíš, oči uplakané si utíráš!?Pověz poklade můjmůj, jakový žel srdce ti svírá?Někdoli ublížil tobě, máť hned býti pokárán! –“Pak se lichotně vinouc žena ta slova Zevsovi řekne:„Manželi můj ucha nakloň k mé žádosti milostně!Ach již dávno tajím titi, jaký bol v utrobě cítím. –Dnes co udatný rek si domů se slavně navrátil,Já že také sem k vítězství dopomohla titi, víš snad;163Známo bylo mněmně, jaký proti tobě potajmo se chystalNepřítel. Přede ním sem v čas dala výstrahu tobě.Aj zde klečím u nohou tvýchtvých, buď k mé prosbě povolný!“Svou pozdvihna milou Kronion z prachu ženku vykřikne:„Vždyť pak s manželkou nakládati nechci tyransky!Proč jako otrokyně před mnou tu padáš a koříš se?Mluv směle a hned ujištěna buď, že se tvá stane vůle.“„„Svou ruku dřív mi podejpodej, vyplníš že toto, oč tě požádám. –Teď slyš! – Já zrodila spanilého ti před lety kloučka164A s velikou na rukou sem k tobě ho nesla radostí,Ach škaredým se okem na to nemluvňátko podívavHned si dolů je nohou skopnul nezbedně s Olympu.Hrozně krvácelo proň tenkrát se srdce mateřské;Než – to děťátko milé bylo mou lstí předc zachováno.Zevse! nyní jest vycvičený z něho již věru dělník;Tvůj je to syn, co koval střely tobě na potvoru těžké!Manželi můj, slíbil si mu dát za to odměnu božskou:Svého račiž na Olymp mezi nás tedy vzíti Hefästa,Pro mzdu malou dole ať nepotí se a déle netejrá.165Může ti perlíkem zde také posloužiti dobře,Netřeba víc ti na zem hromové pro klíny posílat.Rozpomeň ach nade ním se – vřeť ve žilách jeho krev tvá!““Chvíli mlčí Zevs, pak k mluvení svá usta otevře:„Vyznáním si mě překvapila tvým ženko milostná;Já byl ujištěnujištěn, zvěř kluka dávno že sežrala vodní. –Teď se státi musí svatěsvatě, což sem dříve ti slíbil;Věř mi, že ten kulhán udělá ale nám mezi božstvemŠpatnou čest. Hrůzou bude před ním všecko utíkat.“Zaštěbetá teď prostořekou zase Héra hubičkou:166„Což připadá ti! Neboj se, že hanbu budeš z něho míti;Všecky budou tady Grácie1) naň svým házeti očkem,Nejspanilejší již ze bohyň proň chřadne milostí.Této panence lepé když vyznala já to tajemství,V chyžce nizounké kdes že miláčka svého ukrývám,Po straně svou prosbou ustavně dorážela na mne. –O, takovému že jest tvoru – víš – cosi těžko odepřít! –Mne k němu až doprovázela má přítelkyně jednou;———1) Grácie byly bohyně pěkných mravů. Jupiter byl jejích otcem, kteréž s Erynomou zplodil.167Často bezemne potom však vkradla se tajně na Lemnos.Dlouho nemohlať sem pochopitpochopit, zove proč mne maminkou,Jindy její sem bývala jen přítelkyně věrná,Až pak sem nevěsty milé u Hefästa dopadla.Měch nevrzal, nebyloť tenkrát ani jiskry ve vyhni,Kdežto po prstech sem do jeho z ticha vešla kovárny.Ejhle vidímvidím, okolo krku an labutího drží synSvou tu milenku. Puzen byv láskou vroucně ji líbal.„„Pospolu hezky se vám to sedí na kovadlině dítky““dítky,““Křiknu, a měl si vidětvidět, jak jim se uzarděly líce.Z ust nebyly v stavu překvapené ubožátka vypustit168Ni slova. Outrpnost muselo s nimi srdce mateřskéMít.““Mít.Vždyť„„Vždyť jest to maminkamaminka, jenom nelekejte se““se,““ řeknu.Pak mi milenci teprv svou vyznali lásku horoucí. –“„Když tomu tak jest – Héře opět Zevs řekne radostně –Tuť na Olymp nejenom že otec sobě vezme synáčka;Vystrojit ejhle také stkvostnou tady dá mu veselku;Kdožby neměl spanilou rád v svém příbytku nevěstu?“Hned zavolá si na posla bohů, jemu takto poroučí:106169„Rychlonohý spěš Herme1) nyní mých sezvati přátelK nám. O, živť jest můj zdařilý syn ještě Hefästos,Zasnoubil ze všech se bohyň s tou nejspanilejší;SlušnoSlušno, bychom si pohejřili teď zde v pospolitosti!Tak to povíš. A ty ženko milá k ohništi ubeř se,Chystej pro vznešené hned hosti krmičky lahodné;Já ale s Afroditou2) ztepilou do kočáru si sednu,———1) HermesHermes, u Římanů sloul Merkur, byl posel bohů, zvláště Jova a Junony, také byl ctěn za boha zlodějů. Jeho otec byl Jupiter a matka byla Majia nazívána.2) AfroditaAfrodita, u Římanů Venus, bohyně lásky, byla manželka Vulkána a dcera Dióny a Jova. Někteří básníci opět píší, že se z mořských pěn zrodila.170Rychle na Lemnos s ní ke kovárně zarejduji odtud,Bych syna přestěhoval na Olymp do svého paláce.“Řekne, a od ženy upřímné z příbytku letí ven. –Zpěv druhý. Jak se vězeň – těžkých okovů maje býti vyproštěn –Dočkati ve hlubokých skrejších kdesi posla nemůže,Ještoby oznámil mu, že má jemu pouta odemknout:Tak toužebně čeká ubohý ve kovárně Hefästos.Vzít na Olymp syna roztomilá přislíbila mátě,Rozhněvaného opět když naň doma Zevsa udobří.171Ach dlouhou jemu teď hodinou zdá chvíle se každáBýt. „Ve chaloupce jenom kýž pak je mi možno milenkuMít ztepilou, tady jak rád s ní zůstávati chtělbych,Jistě netoužila žeť duše má by po sídlu Olympském;Spěšněji by kladivem těžkým ruka mlátila ještě.Než – tou marně kojím nadějí se, to býti nemůže;Afroditě vždyť nelze Olymp na vždycky opustit! –Navštěvuješ však zřídka nyní ubohého kováře,Snad si mu nevěrná? – Jak mám to vykládati sobě?Ta rmoutit mé srdce musí ukrutně pochybnost.“172Chvílku mlčí, s oka sobě utřev slzy dí zase takto:„Vždyť dokládala se svatě mi však Styxa1) onehdy,Svému Hefästovi jen že i na věky zůstane věrná.O, tedy hrůzyplná z hlavy mé myšlénko uprchni! –“Tak láskou zmořený si Hefästos u vyhně naříkal.Před chalupou dehojeho jak těžký vůz přestane chrastit,———1) Styx byl jistý potok v Arkádii, u něhožto lidé přisahali, jeho voda držela se za škodlivou jak lidem tak i zvířatům. Styx sloula také jedna Nymfa, jenž v Plutonově říši v jeskyni přebývala. Z té skály, v níž tato svou sluji měla, prejštila se čistá voda působíc řeku Styx nazvanou, u této opět přisahali bohové.173Mocně v oheň vrzavým tu měchem hned více nedýmá.Se vznešeným hostem jak spatří k sobě milenkuVkráčeti, roztrhanou s hlavy vezme čepičku a mačká,Ke zdvořilé schromenou nohu rychle si pokloně rovná,A blažené pak do své dílny Olympšťany vítá.Ejhle nevěsta letí v náruč sama svému milenci:„Vždyť třeba více není nám – dí – pokradmo se líbat,Dobře Hefäste také juž ví o milosti naší Zevs,VězVěz, že jenom chvátal proto semnou k tobě na Lemnos;Nás aby zasnoubil mezi božstvem na věky pevně!“„Otče milý! – vece překvapený syn – já tebe neznal,174Rač dovolit mimi, abych tobě teď ruku vroucně políbil.“„Jen synu nech, slušnou máš odměnu dostat odemne,Tys hromové ukoval střely mi k slavnému nedávnoVítězství. Teď za vděk i Afroditou lepotvářnouVezmeš snad?“ – „Mezi božstvem s ní budu nejblaženější!“Stydlivě vyzná syn se milymilý, pak takto dokládá:„Ondy jinák ale si hromovládný Zevse vyhlížel!“„Vždyť brnění reku více není třeba – řekne otec zas –Když poraziv pluky nepřátel boj šťastně dokončí:Takto i já obleknul sem do jiného se roucha,175Kdežto tě mám na Olymp odvážet do zboru přátel.“Zástěru odvázav si Hefästos skáče radostí,Bez všech perlíků a kladiv chystá se na cestu.„O, mejlíš se – volá Zevs – tak tě vzíti nemíním;Já ve svém chci paláci také hodného kovářeMít na Olympu, nechat ničehož svévolně tu nesmíš.“„Rád vyplním tvou vůli – opět syn Zevsovi řekne –Však mi povězpověz, kladiva kterak a svůj dostanu měch tam?“Když se otec zamlčí a nevíneví, mu jak odpovědíti,„Dobře miláčku drahý! – nevěsta tuť odvece krásná –176Což pak připravený nevidíš vůz státi u dílny?Všecko pobravše na něj naložit směle můžememůžeme, věř mi.“Usmáním chválí Hromovládce její radu moudrou.Rychle chopiv se ženich perlíků ven je vynáší,Afrodita spanilá na kočár hned všecko ukládá;Ach nastojtenastojte, na něm se jenom měch vtěsnati nechce.„Což – zase řekne kovář – sobě mám ubožátko počíti?K potřebě rozřeřavit hmotné kovy bez měchu nelze!“„Jen neběduj! – zas svého těší nevěsta holečka –Všecko pobéřem, já poradím jistotně ti dobře:Tvůj roditel posadit se rozumný může na kozlík,177Sám Zevs když bude říditřídit, spřež nezvrhneme nikde,Já do kočáru opět k perlíkům sednu samotná,Bedlivě tento abych stkvostný ostříhala náklad;Ty však upevníš měch provazem sobě hezky na zádaA stoupneš za kočár. Taková zdali jest rada moudrá? –“„O, dcero roztomilá dobrý je to od tebe nápad!“Tak Kronion potěšen byv dí nevěstě milostné.Splesklý měch mrští široké si na záda Hefästos,Připnout Afrodita hřbetové mu peroutky pomáhá.Spěšně kovář za kočár vyšvihne se dvorně okřídlen,Se spanilou Zevs nevěstou též sedne na místoSvé, a spěšně kočí veze zasnoubence k Olympu.178Zpěv třetí. O, jak v Zevsovu jest na Olympu hlučno paláci!Švárná hospodyně zde točí se, běhá a poroučí:Čerstvě vysejpá do hlubokých mis mouku bělounkou,V pytli co poslala jí přemilá sousedka Deméter1).Íris2) těsto dělá brzy křehké z ní na koláčky,Přijde paní tlučeného na prach doň cukru naházet,Pak krmeným kachnám i husám krky dobře zakroutí,———1) DeméterDeméter, u Římanů Ceres, bohyně ourody polní.2) Íris, nejvěrnější služka a poselkyně Jovovy manželky.179Břitký nůž pěkným kuřatům do chřtánu zapíchne,A krocanům hlavy zas sekerou na špalku utíná.Rychle berou ze jejích to rukou Hory, Grácie, Nymfy1)A drůbeř pařenou škubají čistotně na prkně.Od nich hned zase pospíchá k své stoudvištoudvi do síně,Kam dala dříve zatím ryby, poslal jí co Poseidon,2)———1) Hory, bohyně vzduchu a ostřihatelkyně nebes. Grácie, bohyně ušlechtilých mravů. Nymfy, bohyně vod, vrchů a palouků, proto také rozličná zase jména měly. Všecky tyto byly společnice Jovovy manželky.2) PoseidonPoseidon, sloul u Římanů Neptun, byl bůh velikého moře a bratr Jova.180Ostrý nůž se opět v studené krvi těchto potápí.Héra velí. Zkušená je trhá hned Nymfa na díly.Ve svém háji také střelenou dala Artemis1) laňku,Této chopí se jiná a nožem s masa kůži oloupá.Hospodyně snáší rendlíky, pekáče a rožně,Hrnce a mísy také z misníků všecky vybírá:Rozdává od ní semotamsemotam, cokoliv kdo požádá. –Zástěrkou pak rozfukovat sama počne oharky,K ohni co postaveno v hrncích jest, všecko vaří se.Odtud zas pečených uložit jde na mísy koláčů;———1) ArtemisArtemis, u Římanů Diana, bohyně hájin, Apollinova sestra.181Kdežto zatím si připravují na pekáče kuchařky:Hřbet jelení, krocany, drůbeř, sele, kejty, zajíce.Od nich též semotam míchá se omáčka vařečkou,Rozmanitou tak práci koná všady bedlivě služka. –Po straně teď věrné dí takto poselkyni Héra:„Ach děvo má, hodina přiblížila již se polední,Já tedy slušně nyní sama na stůl všecko uchystám;Hosty vidím k nám ze všech stran se blížiti s okna,Svadba také na horu zdali pak jede, běž se podívat.“182Z vrat širokých Íris zlatokřídlá rychle vyběhne,Hospodyně špinavou zahodí zástěrku do kouta,Dlouhý stůl brzy jest od ní nádherně vylíčen.Sotva jenom že přestane pak se v šperky obláčet,Ještě okem zvědavým zří do hladkého zrcadla,Již zaklepá kdosi. Vyšňořená směle káže vejítiHéra. K ní s rodinou vchází hle Poseidon a Hádes.1)Hospodyně zdvořilá vítá hned Zevsovy bratry,Dcerky jejich spanilé i ženušky hubičkuje vroucně.———1) Hádes aneb AídesAídes, u Římanů Pluto, byl Jovův bratr a bůh pekla.183Chvílku jenom štěbetá s nimi, již zase někdo se blíží:Sám Hermes vede rychlonohý mezi hosty Diónu.Zas proti této běží, líbá ji a ta slova řekne:„Tamto se poď posadit krásné nevěsty maminko,„SemnouSemnou dnes velké si se dočkala jistě radosti!“Sotva že vychvalovat přítelkyni počne Hefästa,S Artemidou vchází upřímný brat zase Paion.1)Ještě se těmto klaníklaní, a v tom se na srdce mateřské———1) Paion tolik co Hekatos. Viz poznamenání na začátku prvního zpěvu.184Ares1) uvrhne jejíjejí, Musy pak v tovaryšstvo hovornéPřijdou. Hejno po nich přivede přátelstva Deméter,Usmívá mezi ním se také na ni Pallas Athéne.2)Tísní teď protlačí se k Héře poselkyně Íris.„Vstříc – vece – slušno vyjít; nebo chrastí blízko kočár již!“Rychle hodovníků se dolů hrne naproti tíseň,———1) ÁresÁres, sloul u Římanů Mars, bůh rozkácené a divoké vojny, syn Jova a manželky jeho, tedy bratr Vulkána.2) Pallas Athéne aneb Athenäa, bohyně dobře spořádaného boje, tu porodil Jupiter ze své hlavy. U Římanů sloula Minerva.185Před vraty sobě volí zástup stanoviště diváků. –Jak veze Zevs ženicha s nevěstou k svému paláci;Křik po všem se Olympu hrdel rozlehne radostný.Zařve kočí: „Odstoupněte! ať vjeti teď mohu do vrat,Netřeba odnášet vám stkvostný nábytek odtud;Snad zde kovadlinu, měch, perlíky nemáme vyházet?“Praskna bičem vjede dál, za vozem zase hosti hrnou se.KolmuKolnu kočímu zatím juž na dvoře Hermes otevřel.Skládati s Afroditou hned počne kovadlinu Ares,Těm ze rukou statný popadá ji Poseidon a Hádes,Od vozu břímě to jim odlítne co pýrko lehounké.186Dlažbu drtí, zpět vystříknou až drobky na božstvo.Křídla Hefästovi pak hřbetové strejc sloupne Aídes,A mrštnou pravicí splesklý měch vkydne do kouta.Bylby kovář ubohý jistotně na zem byl upadnul,V náruč lásky plná chytila však mátě rozence.„Nechte raděj teď perlíků ležet a k stolu poďte.Vždyť snad nám nadělat tady nechcete modřin a boulí?“Héra to zašvitoří. „Tedy Herme, ty kolnu uzavři!“Tak Kronion doloživ nahoru své hosty uvádí.Roztomilá se synem svým matka do síně zaběhne,187Tam ruce ušpiněné věchtem jemu drhne i líce;Na stole připraveném by nepoškvrnil ubrusy bílébílé.Jak nevěstu lepou Ares nahoru chce uvádět,Zaškaredí umytý se kovář a ode střezu kulháNaproti nim. Spanilou hned bratrovi vyrve milenku,A v tovaryšstvo bohů nesmrtných s ní se ubírá,První jim Kronion vedlé sebe místo vykáže,Pak si teprv přátelstvo kolem stolu veškero sedne.Znát každého nyní z hostů naučí se Hefästos.Předkládá synovi zdvořilá i nevěstě maminka.Íris jídla nosí oupravná, víno nalíváZas Hermes; kdekoliv třeba, čistý tamť i talíř dá.188Nikdy ženich takových nepožíval ještě lahůdek,Všecko se doň teď jak do bezedné studně potápí. –Na zvedeného syna s potěchou zří Héra milostná,Onde a onde o něm šeptá též pochvalu Nymfa,Z dítěte Zevs i radost maje takto přede všemi řekne:„Hrozně že ublížil sem tobětobě, rozenče mi odpusť!Já z tovaryšstva bohů tebe bez všeho práva vyvrhnul, –Zbouřila utrobu mou ach tenkrát nevěra černá.Vyznávám se, že můj jsi, ručí za to tvé mi chování,Vždycky nyní očekávejočekávej, já že tě zastanu mocně!“Usta rukou utřev sobě dí zas takto Hefästos:189„Na všelikou již rád zapomínám bídu i ouzkost;Ženku milou si mi dal, toť za vše je náhrada hojná. –Však co mi přisliboval si nyní, o to vroucně tě žádám.Jak si musím tobě postěžovatpostěžovat, poslechni pozorně:Již jsem nesmrtný okusiv tady nektaru1) slasti,Věř všakvšak, nesmrtnost že mukou by mi jen byla věčnou,Afroditu kdyby tajně cizí objímala náruč. –Zdá mi se, utrobu mou hryznout chtěl jakby jakýs červ,Otče! nedávno mě již popudil k hněvu můj bratr Ares!———1) Nektar, nápoj bohů.190Povstana Zevs, krvavých válek bohu ta slova řekne:„Jestli vydán mi budeš touživ jen skutku po mrzkém,Styxa se dokládám svatě, mé i ty pomstě neujdeš!“Sedne si Zevs. Zase takto kovář jme se před všemi říci:„Sítě musel sem byv jen klouček plést Nereídám,Často do nich tučné ryby sem v okeánu lovíval,Teď síť hustookou k lovení též upletu sobě;Z ní aby vyklouznout lapená mi nemohla rybička:Bratře pozor dej, ať tě také nezatáhnu do sítě!1)———1) Naráží se na to, co Mythologie jako udalost vypravuje.191Někdy lovem kdybych ach takovým měl býti požehnán,Obětovalbych tak dvornou rybu Zevsovi jistě,K mébych síti ale dřív všecky Olympšťany sezval!“ –Přestane jak hovořithovořit, s pláčem jemu řekne ženuška:„Manželi! jak se takou myšlénkou může zanášetTvá duše?! – Usta ti má věčnou ach slíbila věrnost,VíšVíš, tovaryšstvo bohů že dřív sem opouštěla ráda,K tobě potajmo dolů mne na Lemnos má noha nesla.Pomni, milost do tvé hnala že mne kovárny s Olympu!192MyslíšMyslíš, k tobétobě nyní juž má ustydla že láska? –Proč rmoutíš duši mou? – Ach proč neslušně počínᚎehrat? – Proč – –“ K mlčení spanilá jí usta uzavrouProudy slzí. Šátkem si bělounkým líce utíráAfrodita, s mužem Ares však znova počne se hádat.„Herme! suchou nalité okořeň nám víno nepenthou,1)Ať tady neslušná mezi božstvem přestane váda!“Zevsova tak poručí manželka, a od něho vůle———1) Nepentha byla jakási bylina. S vínem smíšena byvši, měla tu moc do sebe, že kdo takového vína okusil, na krátký čas zbaven byl všeho zármutku. Oddys. IV, 219 š.193Hned vyplní se její. Každý svou číši vyprázdní:Přestane hluk, víc sváru není, všady klid se navrátí,Všecko se usmívá jako nemluvňátko na matku,Když sladkou nakrmí je kaší a s ním si zahrává.Lépe nyní hostům veselým než dříve pečeňkaChutná, z koflíků do krků teče rychleji nektar.V rozmaru aj tu chopí Evterpa1) se píšťaly tenké,Z ní zvuky kouzedlné se vinou jí líbě tekoucímProudem. Strun hebkých se i Paion počne dotýkat:———1) EvterpaEvterpa, jedna z Mus, bohyně hudby.194Déle sedět již možno není ani u stolu hostům,Srdce se rozveselí každého Olympšťana hudbou Plutonova;Tuť pokyne Kronion prstem: z prostředka se vezmeStůl dlouhý, a s číšemi na stranu dá se do kouta.Poskakujíc hned Terpsichora1) v kolo hosty uvádí:S Zevsem Héra točí se lepá, a Hefästovi ženkuDá spanilou Musa. S Amfitritou2) zas skáče Poseidon,Hádes s Persefonou3); Ares však přijme Athénu.———1) TerpsichoraTerpsichora, též jedna z devatera Mus.2) Amfitrita byla Neptunova manželka.3) Persefone aneb PersefoneiaPersefoneia,PlutovovaPlutonova manželka, u Římanů sloula Proserpina.195Vína milovný též Bakchos1) svou číši opustíNa stole ozdobeném, k plesu jest jemu dána Deméter:Lovkyni božskou pak ze rukou Musy dostane Hermes.Podlahy Hor se a Nymf vnadných noha sotva dotýká,Státi nezůstane též mezi božstvem Grácie žádná.Dosti se jak veselý unaví zbor, hudba utichne.———1) BakchosBakchos, bůh opilců, syn Jova s lidskou matkou zplozený. Semele, mátě jeho, byvši od žehravé Junony navedena, žádalažádala, aby se jí Jupiter ve své velebnosti okázal; to ale jí smrt způsobilo; nebo hned shořela. Jenom Bakcha, co nedochůdče zachoval Jupiter vzav ho s sebou na Olymp.196Všecko mlčí. – Promluví Kronion tedy ke zboru přátel:„VratnoVratno,vidímvidím, každému domů že je již třeba jíti,Nechciť vás zdržovat, v pokoji jděte odpočinout si;Tobě Hefäste milý s ženkou ale naproti dávámByt. Ku pohodlí v něm co jeje, za věno vezmi rozenče;Zřídit však ve paláci musíš mém sám si kovárnu!“Řekne, a rozchází se domů hned božstvo porůznu.S Afroditou, kam Zevs poručil – též vklouzne Hefästos. –197Patrnější chyby tisku. (První počet znamená stránku, druhý řádek.) 20. 1. zhoř. aequa čti aequo. 36. 3. zdol. jest, tomu nelze – již, tomu nelzelo – 39. 4. zhoř. tedy – teď i – 43. – po čtvrtém řádku přidej: A pachole své mínění, – 68. 4. zhoř. vdychá – vzdychá. 68. 1. zdol. předc – předce. 82. 11. zhoř. přijmu – přijmi. 93. 5. zdol. stát – státi. 118. 13. zhoř. vybuzuje – vyluzuje. 173. 1. zdol. deho – jeho – E: av; 2004[198]