Utěcha pacholete.

František Alexandr Rokos

Utěcha pacholete.
Lkajíc vdova Ptá se znova Jiříčka: „Kde máš svého Milostného Tatíčka?“ „Vždyť„„Vždyť pak bdíte, Dobře víte““víte,““ Dítě zas Povídalo, „„Co se stalo S ním v ten čas. 137 Mnoho věrných V pláštích černých Přišlo sem, Otce vzali, Zahrabali V chladnou zem.““ „Ty pro něho Synu jeho Nekvílíš? Nepříjemnou Bolest semnou Nezdílíš?“ „„Milá máti! Máte znátiznáti, Co pravil; By mé lkánílkání, Bědování Zastavil: 138 Živli bude Ctnostně všude Jiříček; Tvůrce všeho Bude jeho Tatíček!““ 139