Smrt.

František Alexandr Rokos

Smrt.
I. I.
Bedlivě když křehký stromek hlídá Člověk v ourodné kdes zahradě, Pilnosti své někdy k náhradě Sladké ovoce pak z něho jídá.
Častokráte ale na něm vídá, An mu neslouží zem ve sadě, Žeby stát měl v jiném oupadě; Tam ho vsadí – potom plody vydá. Smrt zde člověka když zachvacuje, Z prostředka ho přátel vytrhne, Hmotné tělo jenom usmrcuje. Druhá polovice však se vznese Zhůru, tam se k tvorci uvrhne A ovoce spanilejší nese. 19
II. Pallida mors aequaaequo pulsat pede pauperum tabernas, Regumque turres. Horat.
Na paloucích pod kosou vše padne: Stéblo, poupátko snad nesoucí, Travka i bylinka kvetoucí, Časem jejich krása mizí, vadne. Podtíť sekáči jest velmi snadné Zhůru travičku se tahnoucí, Jeho ruka kosou vládnoucí Nevyhýbá rostlině se žádné. Kosa smrti zůřivěji drtí Napořád zde světa v oboru, Všecky tvory bez milosti smrtí. Její kořistí jest pacholátko, Co jen patří lidí ke zboru: Kmet i mládenec i nemluvňátko! 20