Kdyby krásotinek nebylo!
Svět je přece jenom krásný!
Pohledněme kolem sebe;
Dobré srdce a duch jasný
Vidí zde už předsíň nebe.
A však o tom, rozmilí,
50
Nebylo by ani zmínky,
Kdyby v světě nebyly
S námi drahé krásotinky.
Kdyby krásenek nám nebe vzalo,
Jakž by tu as bylo reků málo!
Jenom vděkuplné krásotinky
Pletou slávě krásné vínky;
Jen kde milostenky hlesly,
Slibujíce věnec slávy,
Rytířové statně nesli
Do ciziny na trh hlavy.
Kdyby ale krásotinek nebylo,
Tuť by rytíř mysli smělé,
Nemaje svou krasavici,
Podal rezu meče skvělé,
A kdyby moh’, nepřátele
Potřel by jen – rukavicí.
Kde nekvětou krásy kvítka,
Nekvětou též věnce slávy;
Kde nekvěte žádná Jitka,
Nerostou též Břetislavi.
Kdyby krásotinek nebylo –
Tuť by zvuky hudby byly
Pouhé na mráz troubení;
51
A pak tanec, moji milí,
Tenť by byl jen bláznění;
Naše polka roztomilá,
Která bez všech povyků –
Ač jen Češka – okouzlila
I pařížskou kritiku:
Tať by se, ach, netančila
Potom ani v Bráníku!
Kdyby krásotinek nebylo –
Tuť by také svět náš vrátký
Ztratil básnické své látky;
Hlavičky tak blaze rozbolené,
Srdéčka tak vřele toužící,
Kadeře tak těžce zamyšlené,
Lilijové čílka truchlící –
Ani Oh, ba ani Ach
Nežilo by v našich krajinách;
Každý by jen všedně bledl,
Intresantně zastonat
Nebo hezky zavzdychat,
To by žádný nedovedl;
Kdo by musel smutnou pouť již konat,
Hleděl by jen na nebe;
A kdo by pak musel stonat,
Stonal by jen pro sebe.
52
Perle drahých slziček
Byly by jen trocha vody,
A náš krásný měsíček –
Ten by vyšel zcela z módy.
Pak by zašly v takovémto světě
Básníkům vše sladké vrtochy,
A kdo nyní verše plete,
Plet’ by potom punčochy!
Kdyby krásotinek nebylo –
Zač by potom všecky bály
Na tom milém světě stály?
Vemte růži vonný květ,
Ať ji pak kam chcete dáte,
Přec jen samé trní máte;
Tak by bylo také zdeť.
Tady o besedě
Bylo by jak po besedě;
Kde nic tu nic, vpřed i vzad
Trochu staročeských brad,
Mužských kakad velké tíže
Dle pařížské nové stříže,
Pár všetečných nosejčků,
Párek ostrých jezejčků,
Brejle na ospalém zraku,
Klíč od domu v černém fraku,
53
A při bledém světle svíček
Trochu bílých rukaviček,
Někdy trochu hudby milé,
Za to ale hodně dlouhé chvíle;
Trochu slov, jak od ledu –
A tu máte celou besedu.
Kdyby krásotinek nebylo –
Kdož by jako včelky čilé
O domácnost pečoval?
Kdož by pěstil kvítky milé
A kdož by je miloval?
Kdož by pěstil svaté city,
Kdo by měnil žalost v slast?
Na kohož by mohla býti
Ještě hrda milá vlast?
A pak naše řeč ta milá –
Ta by, věřte, byla –
Ať si kdo chce, co chce říká –
Slovník jen a gramatika.
Kdož by trestal poštěváčky
Nevšimnutím nevinným?
Kdo by ničil uštěpačky
Pohlednutím jediným?
Muže – muži? – ach, kam pílí
Ti, kam bývá dlouhý examen,
54
A tuť by pak, mojí milí,
Přišla kosa na kámen.
Kdyby krásotinek nebylo –
Tuť by mnohé věci vnadné,
Nemajíc’ už ceny žádné,
Byly jenom pouhé hračky –
Ku příkladu: šněrovačky,
Jimiž by si šviháčkové čilí
Rádi duši z těla vymučili.
Švihák a la mode, jenž nyní,
Dříve, nežli přes práh kročí,
Před zrcadlem půl hodiny
V ouzkém kabátku se točí,
Znaje ličidlo i pomádu:
Ten by po čas věku svého
Nosil potom kabát, v němžto jeho
Dědek honil parádu!
Kdyby krásotinek nebylo –
Tuť by mnohé místo utěšené
Stálo jako opuštěné;
Na Žofín by žádný neputoval,
Jak by uzavřen byl závorou,
Zármutek by bašty opanoval,
Bubeneč by zas byl oborou;
55
Nedělím by zbledly tváře,
Masopust by musel z kalendáře,
I ta naše Praha skvělá,
Ztrativši své čárné moci,
Ubohá by vyhlížela
Tak as jako po nemoci.
Kdyby krásotinek nebylo –
Raděj ani živu být!
Všecko by se jen tak vleklo,
Jak by bez vody to bylo leklo,
Jako by to užuž mělo mřít!
Napsat ňákou deklamaci –
Nevzal by si nikdo práci;
Žádný by svou bystrou švádu
Neved’ více na parádu;
Každý by jen do prsou se bije
Opakoval sobě truchlé zpěvy:
Co jsou bez pastýřek Arkadie?
Co jsou ráje, v kterých není Evy?
56