KRAJINA PO BOUŘI.
Bouř utichla! – K horám spějí
Mračna v chuchle smíšená,
Jemněji větérci vějí,
Příroda jest ztišena.
Tichý větřík vedro chladí,
Jen tam na pohřbetí hor
Blesk se ještě sem tam hadí,
Šedé páry dýmá bor.
V dálce posud temně bouří;
Pohřbetí tam skalnaté
Se otřásá, tu se kouří
Z věže bleskem rozňaté.
Sopka z šerokorých borů
Hřímá ještě hloub a hloub,
K oblaku se na obzoru
Její žhoucí valí sloup.
Tuto s kolmé hory cválem
Proud se žene chraptivý,
Všecko sebou hrne valem,
Což se mu jen protiví.
Na jezeru pěny žluté
Na břeh volněj doráží,
Rybák ve své lodi duté
Zpěvem se zas vyráží.
19
Slunce opět vyskakuje
Vlídně z tmavé záclony,
Kvítkům hlavy pozdvihuje,
V sadě zlatí záhony.
Tamto cudné růže líčí,
Tuto zvonky nadýmá,
Strom, po němž se réva klíčí,
Paprskami objímá.
Duha kruh svůj skvoucí sklání
Tam do lůna habřiny,
Ptactvo v hlučném radování
Prolétává modřiny.
Klidněj v horách jasných létá
Živlotěšná bohyně,
Mír objímá obor světa,
Co svou matku nevinně.