Přání.
Kdybych byla růží,
Zkvítala bych v sadě,
Vůni dýchala bych
Po celé zahradě.
Vábené tou krásou
Růže purpurové
Zňalo by se láskou
Srdce ocelové.
Kdybych byla ptáčkem,
Světem bych létala,
Do slovanských duší
Lásku štěbetala.
Rozehřálo by je
Moje šveholení,
Znali by se k vlasti
v blahém opojení.
4
Kdybych byla lunou,
Plynula bych tiše,
Zářila bych zbožnost
V srdcí tajné skrýše.
Kdybych byla sluncem,
S jeho božskou tváří
Nadchnula bych duše
Chladné žžavou září.
Paprsky své zlaté
V jeden kruh bych slila,
A jím všechny slávské
Kraje osvítila.
Kdybych byla větrem,
Vanula bych tiše,
Citlivé kde srdce
A duch jemný dýše.
Na některé bych si
Hodně zahučela,
Někdy taky bleskem
Na ně zafičela.
5
Není však to možná
Býti růží krásnou,
Vůni vysílati
Vůkol sebe spasnou.
Přece však chci věrně
O to pečovati,
By vlast každé srdce
Chtělo milovati.
Hlásku slavičího
Nepřálo mi nebe,
Přece opěvati
Budu vlasti Tebe.
Když ni tvář mi slunce
Lesklá není dána,
Aspoň prosba moje
Nebuď oslyšána!
Neboť modliti se
Budu srdcem vřelým,
By se kraje slávské
Leskly světem celým!
6