Přání.

Anna Vlastimila Růžičková

Přání.
Kdybych byla růží, Zkvítala bych v sadě, Vůni dýchala bych Po celé zahradě. Vábené tou krásou Růže purpurové Zňalo by se láskou Srdce ocelové. Kdybych byla ptáčkem, Světem bych létala, Do slovanských duší Lásku štěbetala. Rozehřálo by je Moje šveholení, Znali by se k vlasti v blahém opojení. 4 Kdybych byla lunou, Plynula bych tiše, Zářila bych zbožnost V srdcí tajné skrýše. Kdybych byla sluncem, S jeho božskou tváří Nadchnula bych duše Chladné žžavou září. Paprsky své zlaté V jeden kruh bych slila, A jím všechny slávské Kraje osvítila. Kdybych byla větrem, Vanula bych tiše, Citlivé kde srdce A duch jemný dýše. Na některé bych si Hodně zahučela, Někdy taky bleskem Na ně zafičela. 5 Není však to možná Býti růží krásnou, Vůni vysílati Vůkol sebe spasnou. Přece však chci věrně O to pečovati, By vlast každé srdce Chtělo milovati. Hlásku slavičího Nepřálo mi nebe, Přece opěvati Budu vlasti Tebe. Když ni tvář mi slunce Lesklá není dána, Aspoň prosba moje Nebuď oslyšána! Neboť modliti se Budu srdcem vřelým, By se kraje slávské Leskly světem celým! 6