Spokojenost.

Anna Vlastimila Růžičková

Spokojenost.
Nač jen stále „Ach a Běda!“ Z těsných prsou vysílati? Nač jen stále na ten osud, Na ten trpký žalovati? Nač jen stále slze ronit? Nač o ideálech sníti? Můžeš, když máš vůli pevnou, Šťastným, velmi šťastným býti! Jestli ublížil ti někdo, Ty můj Bože! nuž co více? Léto ještě neudělá, Věř mi, jedna vlašťovice. A když jeden tvou chce zkázu, Najdeš více dobrých lidí, Kteří opět milují tě A nepravost nenávidí. 90 Anděle nehledej tamo, Kde jen lidé přebývají. Z lidí nečiň hned si ďábly, Když je vášně ovládají. Měj jen v srdci více lásky, Pravou víru, pevné chtění, A když trápení máš velké, Bůh a čas to všecko změní. Jsi-li chudý, nenaříkej! Bůh je bohat, může dáti. Pracuješ-li usilovně, Zpívej při tom, čas se zkrátí. Zanech tedy naříkání, Vždyť jsi stvořen k blaženosti! Svědomí jen měj vždy čisté, Pak žít můžeš v spokojnosti. 91