Srdce.

Srdce.
Známť jakéhosi strážce, Ten ve dne v noci bdí, Bedlivě povždy zírá, Když všechno jiné spí. Ve svojí dílně klepá Ten strážník den i noc, Ač velmi malý jesti, Velkou přec jeví moc. Vždy stejným taktem klepá, Když nerušíš mu mír. Když hněv tě však uchvátí, V něm též je strašný vír. Však brzy zas se ztiší A krotí mysl tvou, A radostněji klepá, Zvítěziv mocí svou. 85 Když chuďas se ti blíží Skloněný starobou, Tu temně, bolně klepá, Až pohne lítost tvou; A děsně, bouřně bije, Když přikročuje hřích, Jenž jako had se plouží, Slídě po obětích. Blaze, když napomíná Klepáním strážník svým, Než běda! stokrát běda! Zchvácen’s-li sokem zlým. On věrným soudcem jesti, On strážníkem tvých stop, On až přestane žíti, Ty klesneš v chladný hrob. 86