Blaho života.

Anna Vlastimila Růžičková

Blaho života.
Proč mé srdce někdy těsným Ozývá se tlukotem, Proč se duch můj nespokojí Zvučným světa hlukotem? Pokoj hledám, společenstvo Nedá jej, ni samota; Kde ji najdu, onu krásnou Cestu k blahu života? Budu hledat blaho v lesku, Jistě tam se najít dá. Slavená a ctěná býti, To snad bude rozkoš má. Máš-Ii srdce cnosti prázdné, Co ti sláva zpomůže? Celý by se svět ti klaněl, Blaho dát ti nemůže. 47 Tak snad v lásce mír ten svatý Objala by duše má, Neboť kdož je láskou zňatý, Ve všem ráj svůj nalézá? Lásky ovšem cit je krásný, Ne však cesta k blahosti, Není základ k cnosti spasný, Neboť jsou v ní slabosti. Ó kde tedy mír ten zbožný, Jenž mé srdce ukojí, Jenž mou duši roztouženou Svatým blahem napojí?! Máš-li život činů plný, Pak i cestu k blahu máš, Máš-li lásku k člověčenstvu, Pak svůj účel dobře znáš. Miluješ-li národ, zemi, Pak i svatá tobě cnost; Láska tedy vlastenecká Věčně tvá buď blaženost! 48