Myšlénka.

Anna Vlastimila Růžičková

Myšlénka.
Co to lítá jako ptáče, Vzhůru ku nebeské báni, Mžikem míjí hvězdné říše, Před trůnem se Páně sklání; Hned se opět v moře ztápí, Hned proniká zemní sluje, A zas jako hravé kvítko V potůčku po vlnkách pluje? Co na pouštích sluncem zprahlých Kouzlí rajské, bujné květy? Co jak lehounký větýrek Vznáší hmotu nade světy? Kdo přeběhne jedním mžikem Století i věky celé? Kdo ty různé tvoří city? Brzy jemné, brzy vřelé? 83 Když tvé tělo v poutech spjato, Okovy když rámě tíží, A klenutí nerozborné Těžce, děsně na tě zhlíží: Co tu jako Fönix skvělý Povznáší tě z toho prachu? Tělem’s otrok vůle cizé; MyšlénkaMyšlénka, ta nezná strachu! Myšlénka, ta vládcem jesti Svobodným nad celým světem, Myšlénka ti přiodívá Trapné žití růžným květem; Myšlénka jest jiskra Boží Ku blahu poslaná z nebe; Jí’s povýšen nad vše tvory, Jí se snížil Bůh tvůj v tebe. 84