Očekávání.

Očekávání.
Luna již vychází, Večer se schyluje, A tam do háječku Děvinka putuje. Slíbil jest jí milý, Že až luna vzejde, Rovně vždy jí věrný Opět s ní se sejde. „Blaho!“ praví nyní, „Až tu drahý bude A mne láskou vroucí Hledat začne všude.“všude. „CoCo já zatím v keři Skrytá budu dlíti: Ach v jakém to plesu Duše bude žíti!“ 14 Již mnímní, hlasy jeho K ní že zavznívají; Avšak jen slavíci Cosi štěbetají. Tu zas kroky jeho Domnívá se slýchat; Vidouc však se v klamu, Takto počne vzdychat: „Proč jest mi tak bolno, Co mě teskně dusí? – Upokoj se srdcesrdce, On přijíti musí.“musí. „VždyťVždyť mi připověděl, Že se semnou sejde; Slíbil mi to svatě, Ach! a přece nejde.“ Aj tu holubinka Poselství jí nese, Leknutím se ale Duše její třese. 15 Vzkazuje jí milý, Přijít že nemůže, Vlasť že potlačená, Té že on spomůže. Že jest blahem jeho Jí smět milovati, Avšak větším ještě Pro vlast bojovati. Bledne líčko děvě, Slza oko rosí, Avšak vřelým srdcem Takto nebe prosí: „Pane nad hvězdami, Slyš hlas srdce mého, Zpomoz zemi drahé, Zachraň život jeho! „Padne-liPadne-li pak v boji, Budiž to mou slastí, Že svůj život zadal Ku ochraně vlasti.“ 16