Stesk.

Anna Vlastimila Růžičková

Stesk.
Stála růže v sadě, stála Růže, krásná červená, Pro ní láska moje plála, Láska vroucí, plamenná; Nechť mě bodal osud krutý, Blahá byla duše má, Vždyť mně všechno nahradila Růže moje milená. Na obloze v rajské kráse Hvězdinka se třpytila, I když vůkol temno bylo, Hvězda má vždy svítila. Co mi byly králů říše, Co mi platil světa lesk? Jiné blaho duše měla, Růže krásu, hvězdy blesk. 30 Avšak přišla bouře černá, Mrak mi pokryl hvězdu mou, Krutou mocí mráz mi zničil Růžinku mou spanilou; Žalost krutá v prsou víří, Slza bolná rosí tvář, Nesvítí již nocí temnou Hvězdy mojí spasná zář. Až se rozptýlí mrak černý, Toužně duše čekala, Avšak na nebi hvězdinku Darmo již jsem hledala. Mráz mi růži nenavrátí, Zhasla hvězda na nebi; Od té doby darmo hledá Srdce v žalu úlevy. 31