U hrobu vlastenky.

Anna Vlastimila Růžičková

U hrobu vlastenky.
Čí to tělo hrob ten skrývá, Že tu množství slze roní? Slyším ptát se, však jen toho, Kterýž neměl citu pro ni. My však znaly květ ten krásný, Naději tu drahé vlasti, Znaly sestru, duši krásnou, Věrnou v radosti a strasti. Zvadlať lilie ta čistá, Černá země tělo kryje, Duše však se vzhůru vznesla, Nám a vlasti věčně žije. Čistá jako cherub jasný Dlí tam nyní nad hvězdami, A co anděl vlasti strážný Bude dlít též mezi námi. 49 Ó pojď, duchu čistý, svatý, Přiviň k sobě sestry svoje, Aby se ti vyplnilo Srdečné vždy přání tvoje. Vdechni do nás onu lásku, Níž tys vlast svou milovala, Jako pravá dcera její O ní věrně pečovala. My pak jako sestry pravé Budem tě vždy sledovati, Jako ty vždy věrným srdcem Vlast svou snažně milovati. 50