U hrobu vlastenky.
Čí to tělo hrob ten skrývá,
Že tu množství slze roní?
Slyším ptát se, však jen toho,
Kterýž neměl citu pro ni.
My však znaly květ ten krásný,
Naději tu drahé vlasti,
Znaly sestru, duši krásnou,
Věrnou v radosti a strasti.
Zvadlať lilie ta čistá,
Černá země tělo kryje,
Duše však se vzhůru vznesla,
Nám a vlasti věčně žije.
Čistá jako cherub jasný
Dlí tam nyní nad hvězdami,
A co anděl vlasti strážný
Bude dlít též mezi námi.
49
Ó pojď, duchu čistý, svatý,
Přiviň k sobě sestry svoje,
Aby se ti vyplnilo
Srdečné vždy přání tvoje.
Vdechni do nás onu lásku,
Níž tys vlast svou milovala,
Jako pravá dcera její
O ní věrně pečovala.
My pak jako sestry pravé
Budem tě vždy sledovati,
Jako ty vždy věrným srdcem
Vlast svou snažně milovati.
50