Očekávání.
Luna již vychází,
Večer se schyluje,
A tam do háječku
Děvinka putuje.
Slíbil jest jí milý,
Že až luna vzejde,
Rovně vždy jí věrný
Opět s ní se sejde.
„Blaho!“ praví nyní,
„Až tu drahý bude
A mne láskou vroucí
Hledat začne všude.“všude.
„CoCo já zatím v keři
Skrytá budu dlíti:
Ach v jakém to plesu
Duše bude žíti!“
14
Již mnímní, hlasy jeho
K ní že zavznívají;
Avšak jen slavíci
Cosi štěbetají.
Tu zas kroky jeho
Domnívá se slýchat;
Vidouc však se v klamu,
Takto počne vzdychat:
„Proč jest mi tak bolno,
Co mě teskně dusí? –
Upokoj se srdcesrdce,
On přijíti musí.“musí.
„VždyťVždyť mi připověděl,
Že se semnou sejde;
Slíbil mi to svatě,
Ach! a přece nejde.“
Aj tu holubinka
Poselství jí nese,
Leknutím se ale
Duše její třese.
15
Vzkazuje jí milý,
Přijít že nemůže,
Vlasť že potlačená,
Té že on spomůže.
Že jest blahem jeho
Jí smět milovati,
Avšak větším ještě
Pro vlast bojovati.
Bledne líčko děvě,
Slza oko rosí,
Avšak vřelým srdcem
Takto nebe prosí:
„Pane nad hvězdami,
Slyš hlas srdce mého,
Zpomoz zemi drahé,
Zachraň život jeho!
„Padne-liPadne-li pak v boji,
Budiž to mou slastí,
Že svůj život zadal
Ku ochraně vlasti.“
16